62

ARNE NOVÁK:

jméno; napsal několik ryzích menších skladeb. Měl
literární ťispěch, Neruda a Hálek přivítali jej do
literatury s vlidným pobízejícim úsudkem, "Naše
chaloupky" znárodněly takměř; přátelé hledali prQ
něj pDstavenl. Vše bylo marno: orel v hlavě měl
postřelené peruti, a nohy vězely příliš hluboko v blátě.
Zneužil často důvěry přátel, vyhošťoval se sám ze
společnosti, a často bylo jej vídati, jak v zastrčeném
hostinci u nejvzdálenějšího a nejtemnějšího stolku,
"jakoby obtížen vědomím vlastní viny", zadumaně
sedával, neb jak ošuměle s lacinou čapkou na hlavě,
v špinavé čamaře a s šátečkem na krku plaše a cize
se mihl mimo přítele.

Když také pokus, uchytiti se v Jičíně, se
ztroskotal, odešel navždy k matce. Vypravuje se, jak
v zahrádce za výměnkem matčiným pracovával,
vyhýbaje se lidem a neodpovídaje na otázky. Nezbylo
mu nic než milosrdenství matčino a poslední
moudrost "cultiver son jardin", jemu, jenž vloh svých
nikdy nedovedl pěstovati. Někdy mihnula se mimo
zahrádku některá z dívek, na niž skládával verše a na
jejím bilém naivním čele napsán byl verš Ofeliin
"ó jaký vznešený tu zmařen duch"; někdy "ukázal
naň otec synu s řečí moudře varujíci: ,Výstrahou ti,

.synu milý, buď ten jinoch pobloudilý. Moh' být
užitečným tvorem, doktorem či professorem, snad
i mandát poslanecký ulovit - - -' A vážně na to
klepne v tabatěrky zlato, na níž Kristus pěknou
praci - koupena jev licitaci".

Psi osudu byli mu již v samých patách. Z j~ra
r. 1871 uspořádali jeho osobní přátelé Durych a
Capek pro "Národní bibliotheku" druhé, o polovici
rozšířené vydání "Prvosenek". Než došly
novinářské referáty o knize, jež v mládeži měla velký úspěch,
byl básník mrtev. Nahodilý zápal plic, získaný na
výletě, zdolal 14. července r. 1871 tělo zemdlené ži-