60

ARNE NOVÁK:

pro jeho "Zpěvy svatováclavské", byly by to jistě
spíše "Zpěvy páteční" než "jítřní písně". Pašijová
nálada leží nad těmí verši: naše dějiny jsou utrpení,
naše přítomnost jest krvácení umírajícího, náš žívot
přibit na kříži, žízníme a sycení jsme žlučí. Náš dům
jest pustý jako hrob, pln rzívých zbraní a pohozených
právních knih; nešťastné hvězdy planou nad ním;
na našem srdci tkví veliký kámen. Ale od elegičnosti
k činu, od meditace ke vzdoru: obsah národnosti musí
se prohloubiti. Šolc volá proti historismu
předchozí poesie vlastenecké k přítomnosti a se zřejmým
hrotem proti aristokratické politice vládnoucích
stran apoštoluje verši mezi lidem. Ve dvou básních
této skupiny jest celá politická nálada mladého
pokolení v "Písni o ruce mozolné" a v "N ašich
chaloupkách". Dělný lid vstupuje v popředí národa:

Rudolf Mayer inspirován Freiligrathem pokloní se
dělníku básní "V poledne", Pfleger píše první
sociální román "Z malého světa", jeřábek první
sociální drama "Služebník svého pána", Neruda jde
a studuje "Trhany". Šolc nachází pro dělnika
hymnický tón, pathos vděčné modlitby, epitheta hrdinské
básně, jež ozvaly se p,? Kouklových mdlých "Písních
o mozolech" až v Cechově velkolepém monologu
"Hrdina budoucnosti"; u Šolce dělník, rolník
splývají v jediného reka, obětujícího se vždy pro
utiskovatele a živícího svou krví všecka velká hnutí.
V básni "Naše chaloupky", vzniklé pod silným
vlivem ódy "Piesnie slowianskie" Dunina
Borkowského, jest variace téhož thematu; jest příliš známa,
licž aby bylo třeba ji analysovati a ukazovati snad,
oč hlouběji a živěji pojímá smysl našeho obrození
než slavené deklamovánky Rubšova a jablonského,
z nichž tato líčí je jako dílo historicko-allegorické
mašinerie, ona jako příjemný průvodní akkord
šosáckého života malých měšťanů.