MULOVI: A OSUDY.

57

motivy, jež ztlstaly neZllžitkov~ny; dozvuky
erbenovské periody II pokusy o rhetoriku "zlomki't
epopeje"; n,ízvuky na núro(\ní písdí a 11lnohomluvné
pathos slova i barvy; tlhrnelll nekonečně
talentovaný búsník, jenž se nikdy nedostal přes stupeň
i mprovisace.

Erotika Šolce známe již; k poznání rozvoje jeho
epické vlohy, dobou tak obdivované, dal nám klič
přehled vliv(l na mladou generaci. V těchto
ballad,í:.:h, veršovdných anekdotách, epických obrázcích
z venkova jest Šolc stále českým Bérangerem, který
se č'lsem rozpomíná na selský svi'tj domov a jeho
tradice. Někdy jest di'tkladně konvenční tak na př.
v nejrozměrnější své sklé\dbě "Dědovy vrásky", kde
několika opotřebovaných c1ichés z doby selského
poddanství využito jest s únavnou 111nollOslovností,
tak i v ".Jozovi Skalákovi", kde pro příběh, jaké
se z;ílibouvolila I<.. Světlá, nenalezenv ani
charakteristické linie ani úsečný balladický 'tón; jindy má
obdivuhodnou stručnost a malebnost výrazu, a
jistotu malířského postřehu, jež snese .srovnání i se
sourodými N erudovými "Balladami a romancemi",
tak v básni "V zlatou hodinku", z niž cituji alespoň
alšovsky narýsovaný začátek:

"Ve~ se dvol'í, krčma zvučí,
na zápraží děti ~káčí,

každé v ruce po kytíci

a makovém po koláči.

V krčmě kmotři v rozhovorech
za dubovým v koutě ~tolel1l,
paní matky jako kytky

po lavicích ~edly kolem."

Připočteme-li ještě, že Šolc s touže schopností
chytal charakteristické rysy Prahy a její ulice, že
byl na př. první, kdo odkryl moderní poesii nádraží,