56

ARNr-: NovAK:

české besedě v malém městě, Šolcovi velkoměstská
ulice se svým obecenstvem měšťáků, cllažbošlapú,
povalečú a žen z lidu. Polovice básní, jež v
"Prvosenkách" zahrnul do "zpěvú epických" jsou
bérangerovské deklamovánky a chansony s čistě
šolcovskými tóny.

Vedle Bérangera Petéifi: vedle dítěte pařížské
dlažby syn pusty, vedle písničkáře svobody v rámci
měšťáckého pohodlí básník neobmezené volnosti
širé přírody, vedle zábavného vypravovatele malých
příběhů překypující lyrik živelných zjevú a
vroucích vášnÍ. Zběhlý student, kočovný herec
Alexander Petéifi, jenž žil v představách mládeže s
gloriolou mučedníka politické svobody, padnuvšího
v otevřeném boji, upoutal zběhlého studenta, herce
a tuláka Šolce již jako osobnost; inspiroval jej však
též jako básníka zpěvností a primitivní prostotou
svých rhytmů, uměním zpodobovati krajinu v bouři,
případným paralelismem přírodních a duševních
výjevú. Obrátil jeho pozornost k bezuzdné volnosti
cikánú a uskokú, dal mu prožíti lásku vášnivou
a smyslnou, která na rozdíl od intimní lyriky Šolcovy
vystupuje v jeho balkánských motivech, a pomáhal
mu vybavovati vlastní osobitost selského hocha, již
vliv Bérangerúv spíše zatlačoval.

Na pozadí této básnické generace a pod vlivem
těchto vzorú, jež byly jasny již Šolcovým prvním
kritikům Hálkovi a Nerudovi, vyvíjel se talent
Šolcúv v Praze počátkem šedesátých let. Verše,
otiskované v "Obrazech života", "Rodinné kronice" a
pozdějí v "Květech", odhalují nám právě tak
bohatost a mnohotvárnost inspirace, jako nedostatek
soustavné, účelné a soustředivé práce básnické. Jest tu
několikerý sloh, několikerá technika, několikerý
zorný úhel; jsou tu smělé a pěkné náběhy k větší
komposici, jež nikdy nebyla provedena; jsou tu plodné