54

ARNE NOVÁK:

básnického, když je byla myšlenkově přiblížila svojí
sympathii. Omezíme-li i svůj rozbor na veršovanou
poesii a pomineme-Ii obdobné výbojné tahy v
románě, značené jmény jednak Světlé, jednak Pflegra,
vidíme hluboký přerod, jejž značí jméno Nerudovo,
Hálkovo, Mayerovo, a pak i Šolcovo.

Mocny podíl na tomto obratu mají i nové
literární vlivy, které mylně byly charakterisovány
heslem byronismu. Pro generaci "Máje" nebyl již
Byron daleko tím, čím byl pro Máchu neb
Nebeského: přijímala-li jeho odvážny sarkasmus, jeho
hymnický kult svobody, jeho forsovany rozpor se
společností, lišila se od něho naprosto nedostatkem
úporného titanismu, konkretností politickych ideálů,
pravdivějším pojetím problému ženy a lásky. Heine
a Mladé Německo měli vliv mnohem hlubší:
odpovídaliť potřebě mládeže spojiti moderní život s
moderní poesií, tvořiti z trpkosti života lyrické symboly,
hledati výraz pro krise nové nervní lásky, uvésti
vedle citu souměrně pěstěného i vášeň. Politická
německá lyrika čtyřicátych a padesátych let, jež jest
básnickým dozvukem publicistiky a kritiky Mladého
Německa, zmocnila se svými aktuálními myšlenkami
a svymi velkymi slovy i srdcí české mladé generace,
Freiligrath, Geibel, Herwegh byli čteni a milováni.
Mladí básníci měli více smyslu pro bezprostřední
dostřel myšlenky hlásané ve verši než pro sílu
umělecké fikce; ctili v poesii více prudkou a mocnou
inspiraci než vědomou, účelnou artistickou kulturu;
obdivovali se spíše odvážnosti tendence než stilové
kráse.

Odtud lze si vyložiti i mocné působení dvou nám
cele cizích a vzdálených básníků na tehdejší naši
lyriku, Francouze Bérangera a Maďara Petofiho.
Václav Šolc podlehl jim více než kdokoliv jiný a než
komukoliv jinému, našelť v nich zjevy příbuzné.