Mu2ovt' A OSUDY.

"Vždyť jako poutník touží po vodách širazských,
tak k zřídlúm lásky Tvé múj volá ret: miluj mne!
a srdce mé jak mollah v mešitách Museda

k Tvým hvězdám vzdychá, zapomníc kol svět: miluj mne!
Mých písní sade, zřídlo lásky mé, má rúže,

k níž slavíčí mé písně spěje let, miluj mne.

přijmi a na věrném srdci nos, co lásky dar,

ten východní mých písní amulet: miluj mne!"

51

Smysly nenasycene aneb jen drážděné v této
cudné erotice hlásily se zatím dravě o své právo;
básník porušené duševní rovhováhy stával se jich
nevolníkem a sestupoval za nimi na dno života.
Rozrušen a rozvrácen, neznaje životníllO cíle a
nenalézaje smyslu existence, přišel r. 1860
dvaadvacetiletý Šolc do Prahy. Poslední dozvuky gymnasijní
výchovy, troška zájmu o archaeologii, historický
proud veřejného života vrhly jej na studíum
dějepisné, s nímž ostatně měl tak málo společného. Jiné
krise jím lomcovaly: tehdy rodil se v něm bosák
tulák. Neklid žene jej s místa na místo, trpkost k
společnosti dává mu sestupovati k těm, jež společnost
deklassovala neb na vždy odvrhla, selská drsnost
zavádí jej do bědných krčem v Židovském městě a
Podskalí, požitek podrývá zdraví, smutný hnus po
rozkoši učí hořké moudrosti pohrdání; a když i
nastanou chvíle morálního vzpružení po nocech,
ztrávených v zpustlých krčmách neb prosněných nad
Kajetánskou zahradou na Hradčanech či kdesi
u Vltavy nad hučícími jezy, a po dnech prospaných
v podjezdech a na hnojištích, vidí Šolc zprvu s
hrůzou, později s lhostejností, že společnost jest mu vždy
dále a vždy cizejší.

Básnicky vzrostl však Šolc v těchto prvních
třech letech pražského pobytu do r. 1863 neobyčejně.
Byla to dob] velkého kvasu a velkého tříbení se
duchú. Gcncrace alllLltUcllLl "Máje", pln