50

ARNE NOVÁI(:

leckou kulturou; zpívá, vrhaje lyrický deník na papír,
aniž by stilisoval; jest lhostejný k tanci veršů a ke
guirlandám rýmů. Ale najednou se jeho básnická
methoda mění nadobro: cykly "Ohazel" a "Z perlové
šňlirky" jako by pocházely ze zcela jiného pera.
Základní erotické zladění arciť zlistává: jakýs osudový
smutek, elegický stesk, žalost nad neukojením jsou
hlavní motivy; hrliza z krátkosti spojení a z
nekonečnosti odluky, tušení nedalekého skonu, nedt'ivěra
k velkým citltm ovládají dno duše poetovy, i když
vztahuje náruč k objetí; ba tyto tóny kvílí nyní
zvláště nyvou a vášnivou kantilénou.

"To byly, lásko, skromné jenom dary,
jen jedno bílé ruky stisknutí,

a přec tak krásné byly tvoje čáry
a zlatem lesklo tvé se planutí

ach, příliš kvapně zhlukly se ty zmary Ř
to byly, lásko, skromné, skromné dary.

A sotva jsme si v oči pohleděli,

již zlosti kámen na srdce nám paď
a dusil mladé lásky zápal vřelý,

až v srdci všechen, všechen oheň schlaď,
jak lístky různo jsme se rozletěli

a sotva jsme si v oči pohleděli."

Ale oč intensivněji prožívá básník nyní drama
lásky! Nepotlačuje výkřík vášnívé touhy, chvátí
milenku na rozbouřené srdce, prožívá rozkošnicky
slastné vzpomínky a neváhá zpěněný pohár povznéstí
do výše, aby bujnými plameny vína roztavil
zimomřivé barvy severu. Opájí se, byť nesměle, plivabem
milenčina těla, vrací se zálibně k apotheose její ruky,
ochutnává rozkoš jejích polibků ... a hle, náhle 'na
jeho paletě, dosud střízlivé a severské, rozkvétají barvy
Orientu, plné a syté obrazy valí se jako vodopád
květll; básnická výmluvnost perlí se jiskřivě a výbojně.