48

ARNE NOVÁK:

jest "mamička", jak ji vždy jmenoval, útočištěm
a spásou před světem a vlastními černými démony,
oněmi psy osudu, již jej pronásledovali tak záhy.
Jako dvacetiletý sextán píše již příteli: '" Tak padám
brzy v temnou propast nicoty a vzlétám zas v jasný
blankyt nadšení a nevím sám, co jsem. - - Tak se
potácím, zda cíle dojdu, zda klesnu, nevlm." Tehdy
vznikají jeho "Pi sně v bouři", drobné nervosní
popěvky, kde dusivá bouřná nálada neklidného a
vášnivého srdce stravujícího se brzo hořkou vlasteneckou
meditací, brzo erotickými úzkostmi, přeložena jest
do malých strhaných obrázků kraje bouří zmítaného.

Šolc trpí v té době zejména erotickými krisemi.

Začátky milostné poesie Šolcovy spadají do
studentských jeho let jičínských a kryjí se se svazečkem
"Písní o bledé dívce", které jsou nám zásluhou
spolku "Máj e" od r. 1906 známy, a z nichž V. Šolc
pojal toliko výběr do cyklu "Bílá růže" v
"Prvosenkách". Velmi primitivními a jen stěží ovládanými
prostředky popěvku, který se při myká místy dosti
těsně k písni lidové, dosud bez kultury slova a verše,
vypravuje básník o mladém příběhu své lásky, lásky
bez radosti, lásky bez naděje. V elegickém tom
vztahu dvou plachých a zádumčivých srdcí, která
tonou v slzách a stále jsou tísněna jakousi pašijní
náladou, trpí milenka i milenec. Jenom chvílemi
odhalí analytický a zkoumavý zrak básníkův
příčiny hlubokého rozporu obou duší, a pak nacházíme
tak podivuhodné verše o polaritě citové, že
nemůžeme nemysliti na Nerudovu mladistvou erotiku.
Čtěme jen XVI. píseň prvního Šolcova cyklu:

"Naše zdání, bledá holka,
bůh ví, proč tak různé bývá,
duše tvá o samých rájích,
Imá zas_o &Pouštíchljen _snívá.