MUlovf A OSUDY.

47

"mamičky" Barbory. Stopy, jimiž rodiště básníkovo,
podhorské rolnické městečko Sobotka, kde se den
před Štědrým večerem r. 1838 narodil, vtisklo do jeho
mysli a povahy, jsou v jeho poesii téměř smyty:
několik tvrdých, energicky modelovaných
krajinářských linií, několik ostře laděných akkordů
charakterních připomíná nám duši podkrkonošského
hornatého kraje, jenž tak pevně vtiskl svůj ráz
romaneskní próse Staškově i novellistickým kronikám
Raisovým, a jejž osobitě přebásnil jak Šlejhar ve
svých naturalistických vidinách barbarské mystiky,
tak i jan Opolský ve svých lyrických dekoracích
beznadějného iI1usionislllu. Ale celkem vytrhl se Šolc
brzy z rodné půdy, ač ne týmž způsobem jako jeho
málo starší rodák František Věnceslav jeřábek,
v němž v literatuře vystupuje idealistický psycholog
moderního městského ústředí společenského a
mravního pod zorným úhlem občanského dramatu.
jičínské gymnasium, na němž Václav Šolc jako
vynikající student vytrval do r. 1860, dalo mu formální
průpravu básnickou a věcné vzdělání: první básnické
prostředí, jímž jeho lyrické nadání prošlo, byl vliv
jablonského, uctívaného vlivuplným učitelem a pří·
znivcem Šolcovým professorem Uhlířem. Debutní
verše Šolcovy podléhají jablonskému, jehož vlivu
později se Šolc naprosto zhostil; nepřijav od něho
ani fikcí serafinismu v lásce ani didaktický sklon.
Za to ztlstal věren směru výchovy jičínského ústavu:
historie byla jediným oborem vědním, jenž kdy Šolce
poněkud zajímal, klassické reminiscence vystupují
dosti hojně v jeho poesii, nejen jako živel dekorační,
nýbrž i jako složka ideová.

Se sedmnácti lety ztratil Šolc otce; matka odešla
na výminek, a vté době vzniká těsnější svazek mezi
synem a matkou. Není to krásný poměr Nerudťtv
k staré rodičce, který známe z "Knih veršů": Šolcovi