4 O

ARNE NOVÁK:

Husovy a překoná v 15. století celou literaíUlu
cvl{[danou fantasií a rozumem thcoretickým.

Není jen prvkem rušivým a bortivým;' naopak
má svoje kladné a plodné hodnoty slovesné; jeť
základním principem slohu, pro celou literaturu
staročeskou charakteristického, slohu úsečně a
názorně gnomického, zhuštěně a břitce resumujícího,
slohu přísloví a říkadel, prostých a plných přirovnání.
Slohem tim nevládli jen satirikové a tendenční
útočníci, nýbrž i epikové a historikové. Kosmas nedovedl
ho docela utajiti za ovidibvskou svou latinou, básník
Alexandreidy dal mu zvláštní osobní ražbu, Dalimil
užil ho se zdarem na nejvýznamnějších, to jest
politicky nejvzrušenějších místech své kroniky. Avšak
jeho hlavním mistrem jest energický muž veřejného
činu pan Smil Flaška z Pardubic, znatel, milovník
a sběratel přísloví a pořekadel, u něhož vše jest
skládáno pro pointu, pro sentenci, pro bystrý výstřel
šípu nikdy nechybujícího. Pan Smil nestojí nadarmo
na samém konci vývoje staročeského veršováni,
které právě těmito hodnotami slohovými dospělo
svého svérázu, projevujíc tak nejšťastněji tendenci
centripetálnou.

Přece není důtklivý hlas mravokárného politika
pardubického, jenž osnuje odboj panské jednoty
proti králi, vybízel literárně k věrnosti a loyalitě,
poslednim projevem české literatury před velkou
revolucí husitskou; širšímu duchu, hlubšímu
charakteru, typičtější osobnosti přiřčena tato památná úloha.
Mluví to opětně rozum praktický, jemuž poznání
světa značí především možnost nápravy a rozhodnutí
se pro ni, rozum docela odkloněný od krásných
básnických fikcí k těžkým a přísným mravním
skutečnostem, rozum spíše střízlivý a přímočarý než vzletný
a složitý. A však podávali-li nám staročeští
spisovatelé vesměs úzký úsek života, tu nehluboký obraz