MUZOVlOA OSUDY.

31

zda křesťansko -církevní proudy, valící se do
pohanských Čech od 9. věku, narazily na nějakou národně
kulturní hráz. Zdá se spíše, že resistenční síla
primitivní kmenové vzdělanosti staročeské byla mnohem
slabší než schopnost nápodoby a přizpůsobení, která
byla vlastním kořenem kulturního kosmopolitismu.
Sotva prožil mladistvý národ málo šťastnou episodu
.yzdělanostního vlivu byzantského, jenž by s
příbuzným slovanským jazykem Iítnurgickým byl
nesporně přinesl všecku myšlenkovou ztrnulost
hieratické a odumírající kultury východořímské,
omezující se čím dále tím více na formalismus a
ornamentiku, sotva vkročily jaré jeho nohy na studené
mcsaikové kameny řecké církve, přišly nové, daleko
rozhodnější popudy a podněty z latinsko-německého
západu.

Ve velikém a složitém processu přijímání,
přizpůsobování a napodobování náboženských,
společenských, literárních, uměleckých a vědeckých
pry'kůvzdělanosti. západní, což tvoří vlastní obsah
myšlenkového živoťá v Čechách od tO. do 13. století,
nelze se neobdivovati rovnováze mezi dvojí
kulturotvornou silou českého národa. Na jedné straně
recipuje se s mladistvou zvědavostí a-chápavostí
neobyt"ejně řychle a snadně všecko rozvětvené bohatství
církevní vzdělanosti německo-římské a tvoří se v jeho
duchu dále: budují se rotundy a románské chrámy,
vznikají kláštery se školami, odkud ozývá se duchovní
zpěv po proslulém vzoru svatohavelskérp, tu pracuji
řezbáři, písaři, iIIuminátoři, tu čtou, opisují a
kommentují se učená díla bohoslovecká. Avšak na druhé
straně hlásí se současně pud kmenové a národní
sebezáchovy, jenž brání, aby recepce cizí vzdělanosti
byla zároveň odnárodněním. Tak na př. oba první
spisovatelé českého rodu, kronikáři
Strachkvas-Kristián a Kosmas, jsou stejně horlivými žáky literární