30

ARNE NOVÁK:

I když odečteme všecku intensitu analytického
a kombinačního důmyslu ukrytého v těchto
odborných pracích, patřících k nejvíce pozoruhodným
plodům současného našeho dějepisectví, i když jsme
lhostejni k rozkoši ducha pozorujícího takovou
palestru kritiky, akribie a synthese, musíme pokládati
hlubší a srdečnější zájem o studium literatury
staročeské za plodný a kulturně hodnotný. Třebaže staré
naše písemnictví nemá dosti vnitřních sil, uměleckých
kladů, slohových hodnot, aby se stalo živnou
součástí naší slovesné tradice, přece poučený a hloubavý
pohled do jeho rozvoje může přispěti k správnějšímu
pojetí a řešení základních otázek našeho kulturního
bytu, může poněkud orientovati v bludišti našich
křížících se dějinných tendencí, může vychovávati
ducha k šířce a obecnosti historických perspektiv.
V tomto smyslu chceme se pokusiti o několik
synthetických pohledů na vzdálenou krajinu staročeské
literatury, krajinu to mírného zvlnění bez zřetelných
vrcholků, nad níž leží měkká mlha kulturního rána.

Vlastním napínavě dramatickým konfliktem
staročeské .literatury jest praktické řešení onoho
životního problému, který ovládá, inspiruje a mnohdy
bolestně znepokojuje celý náš vývoj kulturní a
slovesný, ono prudké a trvalé napětí mezi široce
vnímavým a lehce se přizpůsobujícím kosmopolitismem
a mezi kmenovou původností, onen dynamický zápas
tendencí centrifugálních a centripetálních. První
napiatý akt duchovního tohoto dramatu
nemůžeme v literatuře sledovati: není slovesných památek,
jež by·předváděly stav staré vzdělanosti před
křesťanské, opřevší se příchodu nového života ideového.
Z trosků bájí, pověstí, lithurgických formulí
pohanských předků, jež jsou nám vesměs zachovány v
podání, v přepodstatnění a ve ~výkladu pozdních dob
jim úplně odcizených, nemůžeme naprosto rozsouditi,