26

ARNE NOVÁK:

nostšesti věků duševní bratří: o tom nebude
pochybovati žádný ze vzdělaných Francouzů, naopak
každý si připomene, že v naší době převzali
Maupassant a Anatol France jejich dědictví. Od velkého
canterburského vyprávěče Chaucera je k Shakespea.
reovi krátká a přímá cesta, která pokračuje až k
našim dnům, kdy anglická poesie znovu a znovu
zasvěcuje se úloze, sloučiti teplou a sladkou barvu
renaissančniho jihu s přísnou a zádumčivou linii
germanského severu.

Avšak, kdož z našich starých básníků a
spisovatelů účastní se posud našeho národně literárního dila?
Od kterého z nich můžeme přijmouti jakýkoliv

. podnět umělecký či myšlenkový? Anonymní
skladatel Alexandreidy a pseudonymní Dalimil promluví
téměř teprve po učené a složité interpretaci
historikově či filologově -:- a ani pak není to hlas tvůrců a
inspiratorů literárních. Hrdý vůdce a mluvčí stavu
panského, východočeský šlechtic Smil Flaška z
Pardubic i skromný a dumavý jihočeský zeman Tomáš
ze Štítného jsou dojista dvě ostře vytesané osobnosti,
avšak individuality nikoliv literární: oběma, muži
politického činu a politické rady i kazateli
náboženského vzletu a náboženské opravdovosti, jest slovo
pouhým nástrojem, pouhou pomůckou, často i
pouhou záminkou. Žeň, kterou i nejvyšší pozornost může
skliditi v dilech jejich a jejich druht'!, zůstane vždy
mimoliterární, tu trefný šleh satirický, mířící ze
života do života, tam zhuštěná moudrost gnomická,
zavírající dlouholeté pozorování, jinde rozšafné
porozumění potřebám srdce a tmavlt. Ani veršovci a
fabulisté jejich doby neobdaří nás štědřeji;
přiklonivše se k dzím předlohám a vzorům, k motivům
mezinárodním a k látkám pře!atým namnoze z druhé
ruky, nevložili do svých děl ani tolik ze svého, kolik
dopouštělo a žádalo středověké laxní pojetí origi-