Dopis imagi-nární. *)

Jan Helcelet Ignáci Janu Hanušovi.

V Brně na podzim I86I.

V mrtvých a kalných dvorech Tvého
podivínské
ho Klementina, drahý příteli, rezavějí a rudnou
zvolna osamělé a vyhoštěné stromy; ranní mlhy
pražské jeseně vymývají starodávné dlaždice pod
zamřížovanými okny Tvojí jesuitské residence až
.do růžova; znepokojení ptáci, jejichž křídly lomcuje

tušení jižních dálek, krouží zvědavě a nedočkavě
kolem zeměkoule na plecích Vašeho Atlanta, - jest
podzim, a Ty, starý hochu, nevíš o tom ničeho,
pra
*) V krásné a bohaté korespondenci Jana Helceleta a Ignáce
Jana Hanuše, kterou jsme vděčně přijali z pečlivých a pilných
rukou Kabelíkových, hledali bychom marně dopis zde otištěný.
Nepatři též ani k oné bolestně rozsáhlé řadě Iístu obou věrných
přátel, jež se nenávratně ztratila: nižádný dodatečný nález
v Praze, v Brně či v Olomouci neusvědči náš otisk z nepřesnosti.
Ale kdo nám muže zabrániti, abychom si, pohlížejíce na
historické podobizny Jana Helceleta a Ignáce Jana Hanuše, silou
a darem imaginace nedomýšleli jejich písemné rozhovory, i ty,
kterých sami nezachytili literárně?