Mu20vf A OSUDY,

ln

shledávají za vyhazovanými drahokamy pana
Rybáře "barevné a prolhané iIIuse dlouhého života".
O "Svatováclavské mši" nedovedl bych mluvit bez
pohnuti: co jest strašnějšího, než příběh bláhového
děcka, které chce vidět zázrak a usne hladem a zimou?
Ano, jedni z nás, kteří nesou menší část světového
hoře, usínají hladem ... a my ostatní zimou. Nevím,
zda subjektivní bolest není tu objektivována právě
tak jako v Balladách, knize rozhodně lyrické svou
koncepcí. "

Nyní básník stržen byl k odporu; dovedl jej
však spoutati do klidné a věcné- otázky:'""Vykládáte
tak i klidná, vyrovnaná~čísla Nerudovy prósy, v nichž
skutečně patriarchální stadický vzduch, nasycený
hudbou včel a vůní zralého zrní, přenesl do barokní

Malé Strany?" , _

"Právě ta největší měrou. Utěk do idyIIy~jest
vždy nejjistějším symptomem zoufalství nad-
přítomnou skutečností. Vzpomněl jsem si dnes večer
na své krásné dětství; není již pochyby, že jsem
zoufalý." A zakryv na několik vteřin oči rukou, jako by
se zastyděl za to, že-se tak prozradil, řekl náhradou
velmi melodicky: "Nepamatujete se, kdy napsala
Božena Němcová svou "Babičku"? Ve všechc
povídkách líčí Neruda Malou Stranu svého dětství,
nikde dokumentární Malou Stranu současnou; jistě
nekonal studií k těm povídkám, ale oživuje v nich
vzpomínky, trpěl jistě mnoho. A snad jen pro"toto

skryté utrpení povídky ty mne zajím-1jí." ~

Ve slovech-těch bylo tolik smutku a tolik-hoře,
že-mladá dáma"'vytušila nebezpečí situace a rozhodla
se odvésti hovor k jinému thematu. Otázka, kterou
měkce a skorem konejšivě obrátila se k-architektovi,
bylavlastně"Cřečí díků a omluvy. "Viďte, že dovolíte
nám, kteří jsmeC-v Nerudových Malostranských
povídkách dosud viděli ryzí epiku, bei jakékoliv
arriere
•••