Mu20ve A OSUIJY.

17

zovati - ale feuilletonista je potlačil a zničil. N
erudův zlý osud byl, že prvními jeho literárními
dojmy byli němečti prosaikové ze školy J ean
Paulovy, hlavně Heine, svůdný a nebezpečný anarchista
stil u', pak protivně duchaplný žurnalista Boerne.
Vzali mu všechnu úctu před nelomenou epickou linii,
před dějovým celkem, před disciplinou románu.
Namluvili mu, že žurnalistické dokumenty jsou vše;
že každý nápad jest dosti vznešený, aby mohl
přelomit růst charakteru; že každá časová duchaplnost
může zakrýti pukliny v stavbě děje.

Slyšeli jsme, že Neruda dovedl vytvořit a to
jakoby jen mimochodem, románovou arabesku
"U tří lilii" ... a tento umělec jde a napíše tak trapné
a trudné věci, jakým jest proslulý "Týden v tichém
domě", neb neméně proslulé "Figurky", dvě práce,
jichž nemohu číst bez odporu, který má také jiné
důvody, než ten, že skoro všichni t. zv. ctitelé znaji
Nerudu prosaika jen podle těchto dvou rozvleklých
novel1istických feuilletonů. A i když zapomenu na
tento dvoji skizzák, jenž se prohlašuje za velkou
figurální komposici, kde jest i v malých, živě
vržených povidkách Nerudových logika epikova? Která
postava je domyšlena? Který tragický motiv jest
rozveden? Který osud rozčleněn jest proporcionelně?
Epik jest konstruktér; logik stavby; mathematik
osudu. Mysli ve velikých liniích a protože příliš jest
znepokojen otázkou po nosnosti klenby a sloupů,
má právo nedbati příliš o dekoraci hlavic. Neruda
jest však jen mistr té dekorace, třeba že figurální.
Přiznal se kdesi: "Dlouhý román nedovedl bych nikdy
napsat, ani dlouhý špatný ne." A najednou bude
velkým epikem! Neruda, jenž vždycky jest tak
bolestně subjektivní, tak výlučně lyrický. Nikde není
více subjektivní než právě v povídkách."

Architekt se odmlčel a zasmušil, jako by
ne
2