Mu20vÉ A OSUDY.

13

tratných svazcích· Nerudových povídek pouze ony
vrcholné scény,~de básník našel náladové a malebné
pozadí pro )yto malicherné osudy, kde postavy
splývají se scenerií, se vzduchem výjevu, se svou
krajinářskou dekoraci. Jen tento tak sytý a tak jednotný
ensemble měla jsem vždy ráda. Hastrmana čítám
pro tu noc se střibrnou mlhou, kdy pod Petřínem
teče modré moře právě jako dnes; a pak pro tu
nezapomenutelnou scénu z třicátých let, jak na bruských
hradbách pan Rybář hovoří o Rosenauovi a jeho
theorii svobody, a jak v této době měšťanské
rekonvalescence usoudí kanovníci, že Rosenau, což jest
malostranský pseudonym pro Rousseaua, byl
spisovatel, nejspíš spisovatel: v této komické scéně, tak
prostoduché jako obrázek Schwindův, je celé
Ra~ousko, pro něž Grillparzer plakal své krvavé slzy.
Ctu humoresku o paní Rusce pro ten velkolepý pohřeb
pana Josefa Velše, o němž Neruda napsal dva tři
odstavce, začouzené žlutým a dusivým kouřem
slavnostních voskovic, násobených pompesnimi
zrcadly.

Ale za tři malé povídky malostranské dala bych
ostatní Nerudovu prósu: Trhany a všecky feuilletony
a Obrazy z ciziny a listy o světové výstavě a
Ara
besky. .

"Svatováclavskou mši" zná dnes každý, ale
nějak polohumoristicky, polosentimentálně: tak
dovede lidový vkus snížit toto cudné a vznešené dílo,
v němž plynou v jednom širokém řečišti sladká
moudrost starce a zbožná naivnost dítěte. V této
chrámové, jaksi jen našeptané piege, kterou čtou lidé jen
pro groteskní humor klukovských scén, nalézám
vždy pět šest stran, které jsou namalovány a ne
napsány, namalovány jako od Rembrandta. Podivná,
tesklivě mystická tma krade se gotickou lodí, a
Neruna řekne krásně, k slzám krásně, že to bylo, jako by