Mu20vf A OSUDY.

1-

obrubu sukně dívčiny, "celý ten zástup, který miluji
již dlouhá léta .. Suchého, . ztrnulého pana Rybáře,
jenž vidí dole' pod' Hlubokou cestou v
zahradě:seminářské vlnit se a hučet moře a:jenž hází do něho~svoje
drahokamy, barevné a prolhané illuse svého'
dlouhého života. ~ Pana doktora Kazisvěta v šedivých,
kostkovaných: šatech, s divoce' zarostlou' tváří a
prosebným 9kem kopnutého)sa, jak jde plaše z
procházky za Ujezdskou branou a nejklidnějším a'
nejlhostejnějším gestem přivádí k životu slavného
'nebožtíka, který právě svou smrtí a velkolepým svým
pohřbem provedl nejvyšší. čin své" existence. Teď
jdou kdesi Mosteckou ulicí'dva' páry' mužů, tak
docela všedních a přece tak pamětihodných: věční
sokové a intrikánsky:mlčící nepřátelé, kteří bez sebe
nedovedou žít, pan Ryšánek a pan Schlegl, a zas dva
nerozluční "flamendři" a přece sentimentální
obětavci, jako ••. hrdinové z romantických románů mojí
prababičky, kupec Cibulka a rytec Rechner. Krásný,
důstojný žebrák pan Vojtíšek, který snad přece byl
boháčem, třeba sám autor tomu nevěřil, jde pomalu
s :čepicí v ruce po Svatojanském vršku; pan Vorel
stojí uprostřed hustého dýmu svých nadějí a
očekávání a nakuřuje svou dokonalou, stříbrem kovanou
pěnovku, která mne vždycky dojímala tragičtěji
než všecky nože, kosy a šavle z osudových
smutnoher; "darebák" Horáček, jenž vystupuje znovu
z každé básně "Knih veršů", běží jako mrskaný
voják ulicí klepů, mravních dokonalostí a
spořádaných názorů; zedník pan Stránský se svým jasným,
idyllickým teplem, jaké mají figury Boženy
Němcové, batolí se v modré kazajce se zelenou záplatou
mezi dětmi, podoben tolik svatému Františkovi
v Grecciu mezi ptáky; blbý Jóna pláče houslemi na
střeše nad pavlačí, na níž~šplouchají šepoty a polibky
milenců; revolucionář Josef harfenista, kterého by