stížností českých vlastenců; o rehabilitaci Míninu se pokusil badatel Jan
Kabelík knihou Rodina pěvce Slávy dcery (1928). Historickou osobou jest také
vystupující tu evangelický učitel, pedagogický a národní buditel slovenský
Jan Kadavý (1810-1883), jenž v Pešti působil od r. 1839.
Katolicko-bernolácká štúrština, první úspěšný pokus o jazykovou odluku
slovenskou učinil koncem XVIII. stol. učený filolog, katolický kněz, Antonín
Bernolák (1762-1813); na širší základ národněpolitický postavil rozkol
slovenský spisovatel, novinář a myslitel I.:udevít Stúr r. 1844; Kollár, stejně jako
Palacký a Safařík se postavili ostře proti rozkolu. Staroitalia slavjanská,
pochybené dílo starožitnicko dějepisné, dovozující, že Slované byli původními
obyvateli a původci vzdělanosti v Italii, vyšlo r. 1853, zčásti již posmrtně.
Mladoň náš drahý, takto překládali vlastenečtí buditelé rádi jméno
Jungmannovo, Kollár sám užil toho výrazu v úchvatné elegii Zalkání nad smrtí
Jungmannovou r. 1847. Profesor Celakovský, pan Purkyně, básník František
Ladislav Čelakovský, byl profesorem ve slezské Vratislav i v I. 1842-1848,
fysiolog a spisovatel Jan Ev. Purkyně v I. 1828-1849. Josef A. Dundr
(1802-1874), český spisovatel historický, Jan Nep. Štěpánek (1783-1844),
horlivý spisovatel a organisátor divadelní. Antonín Jaroslav Vrtátko (1815-1892),
český filolog. Petr Ivanovič Koeppen (1793-1864), ruský bibliograf,
starožitník a statistik, byl ve stycích také se Safaříkem, Kollárem a Hankou.
Nikolaj Dimitrijevič lvaniščev (1811-1874), profesor kyjevské university,
historik slovanského práva, dopisoval si hlavně s Hankou. Ouplný literaturní
letopis z r. 1839 hlavní dílo J. V. Michla-Drašara, knihopisné to pokračování
Jungmannovy Historie literatury. Pravopis illyrský z r. 1836, podává
srovnání češtiny s jazyky jihoslovanskými. Jakub Budíslav Malý (1811-1885),
neobyčejně plodný, ale často povrchní spisovatel a překladatel i novinář,
zvl. v oboru historickém. /lyrismus, hnutí usilující o těsnější jazykové,
literární i politické semknutí rozptýlených kmenů jihoslovanských, mělo od let 30.
horlivého průkopníka v charvátském spisovateli Ljudevítu Gajovi (1809-1872).
jenž byl v důvěrných stycích také s Janem Kollárem.

Povídka o narození Ježíšově.

Velmi zřídka použila Teréza Nováková, básnířka ducha blízkého evangelictví,
forem a představ katolických legend, aby vyjádřila své vztahy a city
intimní; i v této legendě, psané r. 1902 a pojaté r. 1908 do knihy pohádek,
jinotajů a arabesek "S kamenité stezky", převládá nad vlastním živlem biblickým
básnická představivost čtenářky Byronovy a Čechovy; práce prosycená temným
pesimismem nemá kromě námětu nic společného s názory křesťanskými. Vznikla
jako přfmý odkaz zoufalé bolesti spisovatelčiny nad náhlou a předčasnou
smrtí prvorozeného, vysoce nadaného syna Theodora r. 1901.

Ex abundantia cordis, zkrácený citát biblický: ex abundantia cordis os
loquitur, t. j. doslovně: z přebytku srdce mluví ústa, správněji: co na srdci,
to na jazyku, neb co v srdci vře, v ústech kypí. Makabejští hrdinové,
bohatýrský rod židovský, jenž v II. stol. před Kr. vybojoval národu nezávislost;
o nich vypráví v bibli I. a II. kniha Makabejská. Hora lebek, Golgota neb
Kalvarie, místo smrti Kristovy.

Hans Sachs.

Lyrická prósa, napsaná r. 1911 a pojatá r. 1911 do knihy skladeb pozadí
svéživotopisného v rámci báchorkovém a symbolickém Výkřiky a vzdechy,
vznikla jednak z dojmů letní cesty po Bavořích a Francích r. 1904, jednak
z láskyplného studia opery Richarda Wagnera Mistři pěvci norimberští

125