Kamenné Sedliště na Litomyšlsku, viz povídku Z rána před svatbou.
Posekanecké huti u Budislavě, jedny z četných skláren v Cechách východních, nyní
již dávno zrušené. Myslíte všichni, že dobře máte, tato blouznivá píseň
adamitská i veršová úprava žalmu 84. se podávají věrně podle starých záznamů;
obě písně mají v ději románu značný a symbolický význam. Král marokánský,
vira o zázračný příchod tajemného exotického panovníka, ktcrý přinese se
svým vojskem trvalou říši lásky a pokoje, náležela k základním představám
českého chiliasmu lidového v stol. XVIII. a XIX. Stradouň a Domanice, ves·
nice na Vysokomýtsku poblíže městečka Luže, byly sídlem blouznivců. Národní
noviny (1848-1850) a Slovan (1850-1851), vydávané jako org-án politiky
národně liberální Karlem Havlíčkem, měly i mezi venkovským lidem mnoho
čtenářů a obdivovatelů. Knížka o c'ísaři Josefovi, Kniha Josefova, sepsaná od
jistého spatřujícího osmnácté století dílem stalé věci dílem proroctví, byla
vydána jako lidová četba Krameriem r. 1784 a náleží k nejdůležitějším spisům
českého osvícenství. Labyrint světa (a ráj srdce) slavné dílo Komenského;
blouznivým a visionářským proroctvím Kotterovým dostalo se r. 1659
schválení od Komenského. Kubíkovo vypravování o dědově výslechu založeno na
aktech úředních. HiršpeTský Ronge, vystoupení hirschberského kněze Jana
Rongeho (1813-1887) proti trevírskému biskupu Arnoldimu r. 1844, jež dalo
podnět k založení starokatolické církve německé, učinilo velký rozruch, zpráva
Kvapilova o něm podána tu věrně historicky. Hutten, Oldřich z Huttenů
(1488-1523), rytíř a humanista německý, prokázal velké sluzby reformaci
Lutherově; náležel i ke ctitelům našeho husitství.

Drašar u Jana Kollára.

Poslední rozměrná skladba Terézy Novákové Drašar (napsán v 1. 1908-1909,
uveřejněn ve Květech r. 1910, knižně vydán po smrti spisovatelčině r. 1914),
označen jest spisovatelkou jako "román kněze-buditele". Na osudech Josefa
Justina Michla (1810-1862), kněze a profesora řádu piaristského a
spisovatele filologického a školského, zobrazuje se společenské, milostné a mravní
ztroskotání vlasteneckého ilusionisty, který vede marný boj proti kněžskému
bezženství, opouští nejen řád, ale i město a stává se v horské vsi Březinách
učitelem, pak pokoutním písařem, milován sice probudilejšími z venkovanů,
ale zároveň opovržen většinou vesničanů, které pohoršují jeho volné svazky
pohlavní, zosnované jeho prudkou smyslností a doprovázené nevylečitelným
ilusionismem blouznivého romantika; v bídě a v opovržení umírá
MichlDrašar předčasně, aniž se dočkal naplnění nadějí v nový společenský řád
za konstituce. Děj, rozložený do dvou dílů, zasazen jest do propracovaného
rámce školského života a literárního obrození 40.-60. let v Cech ách a
nejedna význačná postava buditelská tu vystupuje. Kapitolou o Drašarově
návštěvě u Jana Kollára na faře v Budapešti, kde si Michl chtěl upraviti
cestu k vystoupení z řádu a z církve katolické, aby jako evangelík byl zbaven
celibátu, se zahajuje druhý díl. Také poznání lidské povahy nadšeného pěvce
Slávy dcery bylo těžkou zkouškou Drašarova základního ilusionismu, a tím
kapitola má plné místo v osnově dějové; při tom spisovatelka zobrazila
názorně nesnáze a stíny československého poměru, i jihoslovanské spory o ilyrismus
v letech 40 . .Jan Kollár stal se v Budapešti r. 1819 pomocníkem kazatele,
pak vikářem evangelické obce a po mnohých bojích s uherskou vládou
i s německými evangelíky budapeštskými ustanoven r. 1833 definitivně na
místo kazatele, r. 1835 se konečně oženil se svou "Mínou", čtyřicetiletou
Bedřiškou Schmidtovou, s níž měl jedinou dceru Ludmilu; r. 1849 po
revoluci opustil Vídeň. Německá domácnost Kollárova, hlavně "Mínina"
neznalost jazyka českého, jak to Ter. Nováková líčí, byly předmětem častých

124