lůně společnost, která staletí před Tolstým, před Schreinerovou,
před Suttnerovou hlásala zásady lásky, neodpírání zlu, rovnosti,
oddanosti? Či nenaučily se naše ženy ještě oné veliké lekci, jíž
jest Jednota českobratrská, květ jara, jež tehdy ještě nenadešlo
a který trvalý tuhý mráz téměř nadobro spálil? Jsouce poslušny
zásad hlásaných nejnovějšími humanisty a i touto smělou ženou
Angličankou, v Jižní Africe zrozenou, kráčely bychom jen ve
světlých stopách svých nejlepších předků. Jak útěšná to myšlenka,
silnější chuti k vznešené práci dodávající!

120