skloniti se, poděkovati, a vítáte pokyn cestovní knížky, jenž
vypráví, že v Goschenu pomníkem označen jest hrob Ludvíka Favra,
budovatele tunelu Svatogotthardského a zajisté i jiných částí
pohádkové dráhy.

Hřbitůvek v Goschenen upraven na samém konci alpského
městečka; hledáte jej nejprve podle obecné tradice uprostřed
domků a hotelů kolem vysoko položeného a hezounkého kostelíka,
ale značená pěšina snadno vás dovede k horské louce, jíž byl asi
urván. I hrob inženýrův lehce naleznete; ční nad ním jediný
značnější kámen na hřbitůvku, nízkou zdí ohraženém. Podle podoby
pomníku a jeho nápisu soudíte, že není věnován pouze budovateli
zázraku gotthardského, nýbrž, že jde do jisté míry o hrob
společný. Nedovedla jsem si o tom zjednati bližších zpráv.

Pod bílým jehlancem sedí na složených pražcích mramorová
socha krásného mladého dělníka; jest oblečen v pracovní šat, ve
vysoké, silně okované boty, a pracovní nářadí leží vedle něho;
dívá se k vrcholku kamene, k medailonu značenému "Louis
Favre". Na široké hlazené ploše střední vyryto zlatými písmeny:

"Victimis laboris Christiana communio 1889" (Obětem
práce - křesťanská obec 1889). Snad krásný ten a silný jinoch
je představitelem všech, kteří k uskutečnění technického divu
spolu s L. Favrem pracovali - a při tom zahynuli
.-
Hrdinové práce. Padli, ale jejich dílo trvá. Jsou zapomenuti, ale
jejich odkaz jest stále obdivován. Zdá se, že i slavný jejich
vůdce, až na stereotypní zprávy cestovních knížek, propadl
zapomenutí, a že přes kratičkou dobu, která minula od zbudování
pomníku, nikdo milující a blízký o jeho památku nedbá. Pomník
ohraničen mřeží a v té připevněna pokladnička - na laskavé
příspěvky k udržování hrobu a památníku.

Tisíce analogií, tisíce úvah povstávají vám v mysli u bílé sochy
dělníka, než konečně zvítězí radost, že podmaňovatel živelné
síly Alp pohřben byl s družinou uprostřed nejvelkolepějších
jejich zjevů, jako pohřbíváni bývali staří hrdinové na poli svého
vítězství. Strmé, srázné, ale svěže zelené výšiny, otáčejí kol
dokola hřbitůvek; a přímo do něho se dívá s výše nesmírné obrovský
ledovec Damma, až oči se zavírají z jeho bělosti a spouštějí se
jako tenké, bílé závoje vodopády po zelených stráních k úpatí
hřbitůvku.

Prostá, skoro naivní jest všecka ostatní výzdoba hrobů; náležejí
vesničanům, neboť Goschenen ještě do nedávna, do zbudování
a uplatnění se dráhy Gotthardské bylo chudičkou, zcela
neznámou osadou. Jen tu a tam překvapuje na tabulce jméno
nešvýcarské a vlast vzdálená. Jsou to hroby turistů, již v horách

115