a temné zraky, v tajemné své hloubce do modra a šeda se měnící.
I Maria, povstavši se země, skláněla se nad maličkým synem, než
ona neradovala se - byla mlčenliva a smutna.

,~

e,. *

Dále, po staletích a tisíciletích válčil Anděl Zkázy a Temna
s Hospodinem a s pluky archandělů, cherubínů, serafínů, hledě
zmařiti dílo jejich a v lež obrátiti proroctví jimi prozpěvovaná.
Když nadcházela památka zrození božského dítěte a andělé lili
s nebes jásot a radování, tu odpůrce jejich sil v nešťastná lidská
srdce nejostřejší bolest a zoufání. Umělé chrámy skvěly se
drahými kovy, mezi sloupovím rozptylovaly se oblaky kadidla a ke
klenbě nesly se hymny ku poctě Mariina syna; v útulných jizbách
pod zelenými stromky jásaly drobné děti, vztahovaly ručky po
třepotajících se světlech, nesmělými prstíky dotýkaly se
nahromaděných jim darů i napodobených jesliček, v nichž ležel nově
narozený Spasitel uprostřed pastýřů, oveček a kořících se králů;
a matky plesaly nad plesem dětí, v náruč je tiskly a vzpomínaly
Matky matek, královny nebes.

Radovali se tisícové, ale tisícové prchali z blízka chrámů
osvětlených, hymnami naplněných, prchali plačíce na tmavá rozcestí,
na tiché mosty, do osamělých jizeb, do hřbitovních zahrad, kde
čněla k šedým oblakům podoba Ukřižovaného syna Mariina.
K němu vzpínali ruce, k srdci je tiskli a zase je zdvihali a
volali: "Marně jsi zemřel, Ó, umučený, smrti nepřemohl, zla jsi
nevyhladil, drtí nás více, než umíme snésti."

Za ozářenými okny stáli vyhoštěnci, mladí i staří - byly jich
statisíce a stáli všude! - ruce zatínali v pěst a nevěřili, že
Spasitel kdy přišel a přijde.

Divoce plápolají Anděli Zkázy a Tmy velitelské oči, vítězně
mává mračny svých křídel, a plesá, že bylo, jest a bude, jak
předpovídal Marii ve skalním chlévě.

1°4