kmit hvězd: vystupovalo jako růžový dým, houlltnoucí v
ohnivou záplavu z trhlin v zemi, jež rozevíraly se víc a více, až
všecko dno jeskyně podobalo se velikému jícnu, rudou září
naplněnému.

Z červenavého kouře dívá se na ustrašenou ženu velitelská tvář,
velikých jako oheň pronikavých očí, hněvivých rysů zatemnělých
dlouhými proudy černých kadeří; a ústa, v jejichž ostrých
koutcích kmitá se zloba a výsměch, opakují: "Nespi, Maria, nedej se
konejšiti kolébavkou vylhaných zpěvů."

Vyvolená matka vztáhla ruce proti divokému zjevu a pak
položila je na božské dítě, chtějíc ho brániti. "Proč nazýváš je
vylhanými?" zašeptala. "Zapěli je andělé, již křídly svými
zalétají v neznámá oblaka budoucnosti a umějí prorokovati jejich



Zjevy.

,,1 moje peruti dovedou plouti říšemi neznáma a plameny mých
zraků vyzpytují vše, co bylo a bude," výsměšně a spolu hrdě
odpovídala divoká ústa - a Maria v rudém světle viděla,že
s ramenou nenadálého zjevu kývají se dvě ohromná temná křídla,
podobná zpola peruti orla po skalách létajícího, zpola křídlu

obrovského netopýra. _

Úzkostněji rozestřela bílé lokty nad dítětem a vzkřikla tlumeně:

"Ty's Satan, zrozenec tmy - odejdi ode mne, odejdi od mého



syna -

"Spílají mi Satan a ď..ábel, a jsem anděl jako oni, kteří
přelhávali tebe svými věštbami. Jsem anděl, svržený a vyhoštěný
z nebes, ale mocnější než všecky zástupy serafínů, cherubínů i
samých archandělů. Celá půle světa je má, válčím od věků se
samým Hospodinem, a nevíš ty ani kdo z lidského pokolení, který
z nás na konec zvítězÍ. Moje tma potírá světlo od počátku, růžím
radosti přidávám ostré trny, mezi klasy úspěchu siji koukol
zklamání. Ty's podrobena mé vládě jako sestry a bratří tvoji:
nepocítila's ostří mého žezla, když ranila ti srdce zášť a pomluva, když
tvoje mladé krásné tělo za to, že 's dala vlastní bytost děcku svému,
rozrývaly sotva snesitelné bolesti? A také syn tvůj bude podroben



mOCI me.

Plamenné oči vládce tmy a žalu vbodávaly se Marii v duši, až
sklopila hlavu hluboce. "Andělé pravili, že bude synáček můj
králem všech králů," zašeptala posléze, "statisíce chrámů že
povstane a ve všech budou se kořiti jemu. Vládce tak mocný odolá
i tobě a zlomí nástrahu tvou."

"Ani Hospodin neomezuje vlády mé - i nezmaří jí nikdo z lidí.
V chrámy synu tvému zbudované sestoupím a otrávím v nich
všecka srdce. Kořiti se tam budou mému bohatství, kráse a moci

101