počtu vydání jsem zřejmě neuvážil! Líčil jsem si Mínu, čili
Friederiku daleko mladší! A měl jsem za to, že je modrooká, vlasů
světlých, zlatých, něžná, drobná... Paní Kollárová hledí přísně
a nikterak není obrazem děvy, vylíčené ve ,Slávy dceři'."

Michla náhle prudce zabolelo srdce; byl si toho vědom, že jako
Slávy dceru líčil si svou něžnou Mínu Fraňkovou, po níž prahl
neukojeným tělem, duší neustálým nezdarem rozplameněnou.
A ona nedává o sobě věděti, neodpovídá mu na jeho listy! - ˜
Jeho tvář tak velice sesmutněla, že i v přibývající tmě si toho
Kadavý povšimnul:

"Zklamání z paní Kollárové bylo asi velmi veliké, velebný pane
profesore, že vás tak sklíčilo," žertoval. "Skoro bych se
dohadoval, že to bylo přece něco jiného, co vás u našeho důstojného
pána zabolelo!"

Michlovi připadlo, že by Kadavý, obeznámený s poměry ve zdejší
církvi evangelické, mohl mu nějak poraditi, když farář sám
zachoval se odmítavě. "Naznačil jsem vám již dříve, pane učiteli,
že ubírám se na faru za ou čelem ještě jiným, než písemnictví
našeho se týkajícím, - a tu jsem nepochodil dobře." K tázavému
pohledu Kadavého dodal: "Řeknu vám raději, oč jde; není to
věc tajná, již mnozí o ní vědí." Jal se vykládati o svém životě,
zvláště o vstoupení do řádu, o profesi, kněžství, o dlouholetém
úmyslu a přání, zhostiti se toho všeho; vylíčil, jaké učinil kroky
od května až po návštěvy u katolického faráře Wohldrana a nyní
u Kollára.

Kadavý poslouchal pozorně, a čím dále piarista pokračoval, tím
více rozjasňovala se mu tvář: "Vítám vás jako
bratra-spoludělníka na roli evangelia Kristova, pane profesore," řekl chvatně,
když Michl skončil, zastavil se uprostřed ulice a uchopil jej za
obě ruce. "Vaší učeností zdárná síla nám přibude v Čechách, kde
zvláště jest jí třeba! A vám lépeji se bude pracovati, když
vyjdete z té římské tmy pověr a bludů!"

Michl potřásl smutně hlavou: "Pan Kollár velikou naději mi
nedává, že se z její moci vybavím! Ač ukazoval jsem mu četné
příklady o přestupu členů řádových a kněží, má za to, že v Uhřích
jako cizinec či pocestný cíle svého nedojdu. Jako občan rakouský
arciť bych ve vysvobození doufati nesměl."

"Proč byste ho nedošel?" horlil učitel. "Vyhověl jste všem
příkazům zákona, jak sám pravíte! Pane profesore," Kadavý opětně
se zastavil a položil ruku na Michlovu šíji, "náš pan Kollár je
slavný básník, muž o Slovanstvo převelice zasloužilý, - bude se
vám zdáti, že nespravedlivě jej snižuji, ba že se mu snad mstím, X
ale věřte, on s vámi dobře nesmýšlí! Neříkám, že by si vás
ne
94