psal a tím i úředně přestup jeho dokonal; ale jakmile piarista
o této věci začal, zamračil se Kollár. Neodpověděl přímo, jen řekl,
že se oba ještě uvidí a že po případě dá Michlovi nějaký
doporučovací list, který zajisté velmi mu prospěje. Přeje mu dobrou
noc, omlouval se, že nesprovází jej před faru, obává se prý
chodby, chladné jako sklepení.

Sluha-Slovák, otevřel Michlovi zase těžká vrata a zabednil je za
ním; Josef Justin byl tomu rád: zpozoroval, že před farou
přechází učitel Kadavý, o němž se domníval, že dávno, nemoha se
ho dočkati, odešel. Stánek kramářův byl již složen, ulice skoro
prázdna, nepříjemně po ní fičel ostrý vítr, přinášeje zase sněhové
vločky. "Neočekával jsem, že budete dosti trpěliv, promrzl jste
asi velmi," podotkl ke Kadavému, jenž si ho ihned všimL

"Byl jsem na blízku na besedě, a teprve před chvilkou se vrátil, Ř
neobávejte se o mne," pravil učitel dobromyslně.

Oba muži vykročili nyní rázně, ač byla chůze poněkud nesnadná
v rostoucí vánici. "Zdáte se mi nějak smuten, velebný pane
profesore," počal Kadavý po chvíli hovořiti, když se byl několikráte
pokradmu na svého společníka podíval. "Nemohu si ani pomysliti,
že by vás, váženého literátora z Čech, náš důstojný pán byl
přijal nemilostivě, - asi jako mne! Ovšem bývá někdy nedobré
nálady."

"Byl ke mně velmi laskav, rozpomenul se na spisy, které jsem
sepsal, a zajímal se o ně. O mnohé všeslovanské důležitosti jsme
hovořili, a poznal jsem, že v ohledu nejednom pan Kollár se
mnou souhlasí." Zamlčel se na chvíli, nechtěje před Kadavým
boj o illyrštinu rozebírati. "Slavný pěvec náš seznámil mne i se
svou paní a ukázal mi dcerušku Ludmilku. I poznal jsem Dceru
Slávy a tak říkaje ,vnučku Slávy'," dodával, nutě se do úsměru.
"A jak se vám zalíbila paní Friederika? Ona ovšem ani po
slovensku, ani po česku nehovoří a již hovořiti se nenaučí ... Divím
se našemu důstojnému panu Kollárovi, že mu nepřekáží
domácnost veskrze německá."

"Ú, děvčátko jeho po slovensku mluví, a slovensky ji zajisté
vyučuje onen mladý informátor - -"

"Kterému ji pan Kollár raději svěřuje než mně!" vpadl Kadavý
rozhněvaně.

"Hezounké to děcko," chválil Michl, aby rozprávku v klidnější
koleje uvedl. "Podobná jest spíše matce své, ale ty pronikající
oči činí ji dcerou Kollárovou. Líbila se mi velmi; paní jsem si,
abych se vám přiznal, představoval jinak."

"To již mnozí jiní také řekli," podotkl Kadavý poněkud kousavě.
"S velikou pozorností četl jsem básně ve ,Slávy dceři', ale
leto
93