Michlovi vehnala se všecka krev k hlavě. "V době přítomné jsem
poddaným občanem koruny uherské," řekl rozčileně, "a co bylo
nemožno v rakouských zemích, státi se může v Uhřích, kde
zákony blahodárnější i nešlechticům jsou dány. Vyjednal jsem si
zdržovanku další s platností do polovičky ledna roku budoucího,
jsem tedy zde usedlý - _"

Kollár rozhodně potřásal hlavou. "Neznám všech okolostojičností,
které tu na váhu padají, ale vím, že pro kněze, který přijal vyšší
svěcení a snad také pro toho, jenž složil slavné sliby řádové, jsou
jiné výhrady, než pro občany ostatní."

"V zemích rakouských arciť platí onen paragraf šedesátý třetí
občanského zákoníka, který knězi přirozená práva lidská odnímá,
ale v Uhřích nikoli! Ráčil jste snad slyšeti o třech členech
řádových, benediktinu, františkánu a milosrdném bratru, kteří k církvi
evangelické přestoupili a řádná manželství uzavřeli? Přestup
posledního, pana Lehmanna, vrchního lékárníka v řádu, konán byl
zde, v samé Pešti, v měsíci červnu, prostřednictvím pana
Bauhofra, kazatele církve německé; v Šoproni pak před nedávnem
uzavřel sňatek onen benediktin, kázav nejdříve v kostele
evangelickém. Neobávám se, že bych čehosi nezákonného nebo
nečestného se dopouštěl, žádaje si žíti ve víře otců svých, podle svědomí
a přesvědčení svého!"

Kollár vstal od stolku a počal přecházeti po své pracovně; byl
patrně znepokojen a nemile dojat, neboť chodil, nedívaje se před
sebe a často vrážeje do knih tu poházených.

I Michl vstal, a podávaje mu urovnané listiny, pravil hlasem
naléhavě prosebným: "Račte je laskavě prohlédnouti a
přesvědčiti se o řádném jejich vyhotovení; podle přání vašeho, důstojný
pane, přivedl bych svoje dva svědky i sem. Neračte mne
odmítati," pokračoval, vida, že kazatel jen v ne.isvrchnější z nich
nahlédl, "nemohu žíti ve společnosti, které neuznávám, a jejíž
příkazy tíží mne jako okovy! Nežádám si ničeho, co by proti
přikázání božímu, tudíž proti přírodě bylo! Již toleranční patent
zavrhuje nucení u víře, a společnost lidská, neustále pokračujíc,
žádá, abychom se zdokonalili v pravdě. Račte k tomu přelaskavě
spolupůsobiti, aby tato moje cesta do Uher přinesla mi cíl svůj
původní: vyléčení a zdokonalení, - ač v jiném smyslu, než
nadřízení moji si vykládali."

Kollár nepřestával rozčileně přecházeti a snad ani nevěděl, že
listiny mu podané stáčí ve svitky. Pojednou se zastavil: "Řád váš,
tak soudím, poskytuje vám, dokud v něm setrváte, obživu a úřad;
co hodláte, až z něho vystoupíte a vyznání svoje změníte?"
"Snad i v církvi evangelické naleznu místo působnosti jako učitel,

9°