nyní, že netrpělivě, poklepává na stůl, poznámky a archy na něm
rovná, - a on k vlastnímu účelu své návštěvy dostati se nemůže!
Mimo nadání pomohl mu básník z nesnází, otázav se ho jako
mimochodem: "Řád piaristský vás nejspíše vyslal, abyste v
jazycích dále se vycvičil?"

"Nebyl jsem vyslán nikým, vyžádal jsem si dovolenou na cestu
do Uher pro nabytí zdraví a zdokonalení se duchovní. Hodlal
jsem nejdříve do Trenčanských Teplic, avšak než mohl jsem
vydati se na cestu, neduh můj tělesný se zlepšil. Strádám však jinak,
a proto přišel jsem k vám, důstojný pane!"

Kazatel podíval se na svého podivného hosta znepokojen.

"Jsem nešťasten v srdci svém, neklidný ve svém svědomí, podle
kterého se nespravuji. Byl jsem pokřtěn ve víře římské, ačkoli
moji dávní předkové, rod Drašarův, Sedlických, Janelův,
přiznávali se k víře české, podobojí. Jsa nedospělý a byv k tomu
přemluven, jakož i pro nešťastný proces, který jmění rodinné
pohltil, vstoupil jsem do řádu piaristského, slib složil, na kněze
posvěcen byl. Ale nesrovnávám se s příkazy církve, k níž náležím,
jsouť proti přirozenosti a rozumu lidskému, chci se vrátiti k víře
svých otců a žíti podle svědomí svého."

Kollár pronikal Michla nejprve očima, pak nepokojně posedal na
své lenošce, zraky sklopil k zemi mezi nakupené slovníky, leč
netázal se dále, jak piarista očekával.

"Prostudoval jsem zákony uherské, které podle laskavého zařízení
našeho nejmilostivějšího císaře od roku 1843 v celé
monarchiplatny jsou; po listinách ostatních i potřebnou zdržovanku jsem
si vyzdvihl a jsem nyní farník čtvrti Terezínské v Pešti. Před
svého faráře, pana Wohldrana, předstoupil jsem se dvěma svědky,
Bohurádem a Haecklem, a po dvakráte, dne osmého listopadu
a šestého prosince, to jest včera, oznámil jsem, že z katolické
církve vystupuji a k víře svých otců se přihlašuji. Tím podle znění
zákona můj přestup ukončen jest; i přicházím k vám, důstojný
pane, jako k faráři slovenské církve pdťanské, abyste vysvědčení
má prohlédl a do seznamu své církve zapsati mne ráčiL" Sáhl
do náprsní kapsy svého dlouhého kabátu, vyňal svazek listin.
počal je rozevírati a pořadem na sebe klásti.

Teď se Kollár do Michla opět zadíval. "Vy myslíte, že váš přestup
je dokonán oním dvojím vyjádřením? A zapomínáte, že jste
knězem katolickým, členem určitého řádu, a - hlavně, že jste tu
v Uhrách pouze pocestným, cizincem! Tato trojí okolnost podle
rozumu mého nepřipouští, aby vás katolický farář Wohldran
propustil a já do církve naší přijal!"

89