"Tol mou pýchou, radostí a nadějí," vpadl Kollár horlivě. "Naše
bible a jiné spisy náboženské psány jsou nikoli s)ováčtinou, alébrž
nářečím českým, lid jim rozumí, rád v nich čítá. Naši kazatelé
opatřili půdu v Čechách, když pro vinici Páně nebylo tam
dělníků. A doufám, že jednoty opět dosáhneme, kazimíry umlčíme.
Tím nikoli netvrdím, že by nářečí české mnohého nemohlo získati
od slovenčiny bohatší, plnější, ryzejší a původnější."

Kollár se lehce rozkašlal únavou z vášnivé své řeči a opřel se
o polštářované pozadí své lenošky. Michl kýval hlavou: "Míním,
že všecka nářečí slavjanská navzájem si mohou prospívati, - i pan
Gaj na jihu téhož jest přesvědčení. On sjednocení čili ,slogu'
horlivě strojí ve své "Dani ci" a v "Novinách lllyrských".
"Šlechetný to Všeslavjan a přítel dobrý," liboval si Kollár
8 blýskajícíma očima. "Tam dole rozštěpování největší,
přemoženo-li tam bude Gajem a jinými, i my zde lehčeji se
sjednotíme na čtyřech hlavních nářečích. Děkuji vám, milý pane a
příteli, že i vy ve svém "Pravopise illyrském" k dílu ruce jste
přiložil. Jasně mi teď zatanul i váš záslužný "Letopis Literaturný".
v němž dílo drahého Mladoně doplňujete. Bude spisu vašemu
za roky minulé doplňku třeba."

"Pomýšlím na práci podobnou; jen času mi potřeba a pramenův.
Doufám, že i zde, seznamuje se se Slováky, mnohých zpráv
nabudu a za prázdně v domově je zpracuji."

"Tedy přijel jste sbírat látku k spisování," prohodil Kollár napolo
tázavě, napolo pochybovačně. "Nevím, jak pořídíte, - málo zde
v Pešti Slováků vzdělaných, a i mezi nimi nedosti dobré vůle. Já
sám, mnoho jsa zaměstnán a velice churav, na ruku bych vám býti
nemohl." Úzkostlivý blesk vyšlehl při tom z pronikavých očl
básníka-kazatele, a koutky energických jeho úst stáhly se ve výraz
skoro tvrdý.

"Nepomýšlel jsem, důstojný pane, abych vás nějak omeškával
a tak mařil práci, která vlasti naší společné bude na velikou
slávu," ubezpečoval jej Michl rychle. "Získal jsem tu již několik
známých ... " Cítil, že nesmí jmenovati Kadavého, a dodal: "Jan
Bohurád a Ludvík Haeckl, Slováci náboženství evangelického a
farníci vaší důstojnosti, přátelsky se ke mně mají a mnoho mne
poučují; chodívám v jejich společnosti i do kafírny Bauerovy
v Budíně, kde slovenské noviny vyloženy jsou. Poznal jsem v
hovoru s nimi mnoho lepých zvláštností slovenského nářečí; také
maďarštinu začínám chápati, a když konej zdejší piaristů jsem
navštívil, páni bratří se podivili, jak jsem pokročil."

Zarazil se náhle; stále rozmlouvá, čas ubíhá rychle, brzy-li,
a Kollár dá mu na jevo, aby svou návštěvu ukončil. Viděl již

88