"Smejšlím, že tím duchem, který je v nás, jako sme my živi v něm,
šickni máme moc velikou!"

"Moc nad sebou to máme, zákony sami si dáváme, ale moc nad
inejma - to neé, to neé," bránila se Koutná. "A dyby ty inší
měli nás nejrejš z lidí šech!"

Děvče zase zavrtělo hlavou. "A cák bys dála," ptala se Koutná
rozčileně, "dyby ten, kdo tě má nejrejš, nechodil ve světle
Nejvyššího - -"

"Služba ducha víc platí služby světa," odpovídalo děvče,
zablysknuvši očima. "Kdož neslouží Nejvyššímu, nejsou moji bratři a
sestry, ani mi nejsou miHl"

"Och, tys mladá, tys mladá!" zavzdychla Koutná. Ale děvče hrdě
jí odpov~dělo: "Let si nepočítám, nevím, jak byl duch stár, dyž
vešel ve mně, - sem mladá jen podlevá světa!"

Vdova sáhla si k srdci, jakoby jí tam co's zabolelo; ale přece,
když oči zdvihla k děvčeti, byl v nich obdiv a souhlas. "Pakostů
rod!" zašeptal ve svém tmavém koutě Honzíček. "Nepoddal se
nichdáž žádnýmu, douče stejně nejní inší."

Helena Koutná za rozrušující rozmluvy zcela zapomněla, že je po
cestě hladova a žízniva; teprve když muži při stole odkládali nože
s lehkým rachotem na stolní desku, vzpomněla, že ani dcerce
Pakostově, ani Honzíčkovi dosud nikdo ničeho nepodal; přistoupila,
pecen na lavici u kamen odnesla, spěšně krájela, pomazánkou
i medem kapala a oběma podávala.

Když i hnědý "puclák" s podmáslím se stolu odnášela, vyzýval
ji bratr Kvapil. "Přisedni, Helenko, budem nejdříu zpívat, nežlivá
se dáme do vejkladů a do čtenÍ-"

"Nemeškejte se," pobízela muže, "jenomejc co zvostatnÍ podělím.
Musím zastávat mlynářku, dyž vodešla s děckama."

Pakosta ihned, odkašlav a uhladiv si dlouhé, světlé vlasy nazad,
zanotoval oblíbenou píseň "dětí Nejvyššího", melodie poněkud
jednotvárné, žalmu církevnímu podobné, a ostatní mužové
přizvukovali mu, pak i hlasitě zpívali; konečně i dcerka Pakostova,
žebrák a Koutná, zchladivše žízeň a pojedše několik soust,
připojili se k nim. Zpívali:

Myslíte všichni, že dobře máte,
ale jen rozvažte, že se neznáte,
Bůh je s člověkem spojený,
všemi písmy potvrzený,

Jan vám to dosvědčí, že jinak není.

73