s příliš útlých boků, střevíce mokré a ublácené odsunula pod
lavici. Její sklopené zraky zdvihly se někdy k otci a
pozorovaly i ostatní muže, zvláště Karličku, jenž s ní byl přišel, pak
zase jaksi netrpělivě obracely se ke dveřím do síně, kudy
Koutná odešla.

Asi za čtvrthodinku vrátily se obě ženy s Jiříčkem a tříletým,
velmi líbezným děvčátkem, drobničkých tahů, ušlechtilých,
tenkých úst, malého nosíku, jehož světlé, skoro jako stříbrné vlásky
byly zapleteny do několika tenounkých copánků. Mělo na sobě
důkladné, ale po vesnicku nemotorně ušité šatky s životem a
řasnou sukničkou, příliš dlouhou, na drobných šněrovacích botečkách
modrou mašli. Mlynářka vedla si obě děti, utkvívajíc na nich
častými, teplými pohledy; posadila je pak na lavici vedle
Pakostovy dcerky a přistoupivši ke stolu řekla muži svému: "Hnedkom
plachtu přinesu."

.,Vem, Mílinko, tu vyšívanou po matce naší," napomínal jí
dědeček Lexů, stařec již bělovlasý a poněkud nahnutý, ale
bohatýrské, trochu divoké tváře. "Dycky sme i zavěšovali, dyž se u nás
hody lásky konaly."

"A přines taky něco k ídlu," dodával mlynář, velice podobný otci
svému a také již s bílými nitkami v dlouhé, až k límci hrubé
košile splývající kštici.

"Bárci, bárci," svědčila mu žena, "pekli sme a stloukali, přinde
vám k chuti." Odběhla hbitě do komory, odkud bylo slyšeti, jak
klaplo víko truhly; přinesla plachtu z režného plátna, při lemu
červeně vyšitou zvonečky a srdéčky, uprostřed prolomeno u
červeně tkaným pásem; za kličky připevnila ji na dvě okénka, ústící
na silnici, ona jdoucí na záprseň zůstala nezakryta.

V sednici se nyní skorem úplně setmělo, jen otvory dvířek u plotny
svítil rudý žhavý popel, z něhož tu tam jiskřička vylétla. Mlynář
Lexa sáhl za sebe do rohu, s černé skříně-koutnice sen dal skleněný
kahánek, kulatý, olejem naplněný, a sirkou rozsvítil v něm knůtek;
Lexová zatím kmitla se několikráte mezi pootevřenými dveřmi a
stolem, postavila naň toufarovou misku s pomazánkou, hrnec
podmáslí, položila veliký černý pecen chleba, dva, tři, starodávné,
hrubé nože, pobízejíc shromážděné, by se neostýchali si ukrojiti.
Konečně přinesla ještě na malém skleněném talířku z nedalekých
hutí posekaneckých hnědého, průhledného medu.

Když na desku jej stavěla, řkouc, by si pomazánku pokapali,
Mlejnek z Pasek, štíhlý, asi třicetiletý muž přívětivé tváře,
podotkl: "Ani bych nevěřil, že tu v Dolcích taky včely chováte; ten
způsob tu nepanoval."