Hody lásky a poznání.
(Z románu ;,Děti čistého živého.")

Káteřina, Kubíkova "pomocnice" asi přece ke schůzce "bratří
a sester" ve svém stavení nesvolila. Uběhl měsíc červenec, aniž
se ve volnější době po vykonané senoseči sešly "děti Nejvyššího";
pak nastala tuhá práce o žních, a teprve o mlhavém dnu s
počátku září, kdy obilí všecko již bylo sklizeno, z malé části i
vymláceno, a na "jablka" bylo ještě záhy, vidíme Kvapila se sestrou
Helenou Koutnou ubírati se z městečka k Dolcům, kde ohlášeno
shromáždění u Lexů. Vdova vede si malého, nesmělého Jiříka
s iebou; podivené babičce Kučerové, jejíž dozoru svěřila ostatní
děti, i švakrové své, která s bolestnou tváří viděla ji s mužem
odcházeti, vysvětlovala to tím, že mají u Lexů maličké děvčátko,
s nímž si Jiříček již často pohrál.

Oba sourozenci, cítíce dobře, že rodina zvědavě a skoro s nevolí
vidí je odcházeti k Lexovým, snažili se návštěvu svou odůvodniti
co nejpřirozeněji: Koutná pravila, že se Lexovi od smrti jejího
manžela zachovali k ní přátelsky, ba i o žních, jež v městečku
konaly se o nějaký týden časněji než v Dolcích, vydatně jí
pomohli, a že "s nimi již tak dávno nebyla"; Kvapil jistil ženu, že
vyjedná s Lexou aneb Faimonem z Rovinky prodání býčka, který
mu před několika dny do chléva přibyl, - bylyť Dolce a souvisící
s nimi vesnice Rovinka jakýmsi středem obchodu s dobytkem, jenž
tu krmen a rozvážen po celém okolí až hluboko do kraje.

Osady ty, ač založeny před velmi dávnými časy při korytě
kamenitého potoka, z jara na divokou bystřinu se rozvodňujícího, byly
ještě daleko nepřístupnější a ode všeho světa vzdálenější, než
mladé, lesům urvané Paseky. Odnikud nebylo jich viděti, dokud
se k nim chodec velice nepřiblížil a nerozpoznal v kadeřavém
tlumu rozložitých stromů pod zelenými korunami lomenice
se~edlé, šindelové a dochové; silnice k osadám těm nevedly žádné,
z městečka nám známého šlo se polními cestami a stezkami, do
městečka druhého, vzdálenějšího, a do hradu, k jehož panství
dědiny ty náležívaly, hlubokými lesními údoly, v zimě a z jara
skoro neproniknutelnými. Tak pouze v létě a na podzim, za
prázdně, docházeli obyvatelé do kostelů, děti do školy, jsouce
v městečku pověstni svou zvláštní uzavřeností, nedůvěřivostí a
drsností. Jen obchod s dobytkem zaváděl zámožnější sedláky za
hranice okresu, přidávaje jim stykem s dobytkáři v kraji
neurvalosti a sobectví.

Mžilo skoro po celé dopoledne, a teprve po hodině začala se mlha