A stejně, jaká beseda s cizejma lidma. Rejš tu buďte s náma,
pantáto, už tomu dávno, co ste s Růžou a děckama nebyl, děláte
se vzácným!"

Šmat1án nepokojně na lenůšku poposedal. "Já k Hamerníkom
musím, - mám vodvádět noviny pučený, - a slíbil mi romadu
novýho čtení ... Jenomej poď, kdák ví, co tam uslyšíme, s ním
je řeč, má dar ducha!"

Ale Zahradník stále se ještě nehýbal; Růža, srovnavši nádobí,
sedla na "laje" u kamen, sepiala ruce a nějak úzkostně na muže
pohlížela. Tento pohled dodal mu jaksi zmužilosti, přihladil si
vlasy a započal uctivě: "Nemůžete říct, pantáto, že bych vám
dycky nebyl dal vaši čest, že bych co protivá vám neboli
paňmámě ďál, seuším sem bejval spokojenej, jak ste to po mně
chtěli - ale to musím říct, že tale známost s tím Hamerníkovým
je nepatřičná věc, a že z ní ani nám nic kloudnýho nepojde."
"Jaká věc nepatřičná, chdyž se chci sejdít s člověkem světa
zkušeným? Je mi toho potřeba, u nás v Javorově, co sousedům sám
neřeknu, nevedí, a páni učení ti s chalupníkem na besedu se
nesejdou, maj' nás jenomej za otroky, za selský chomouty!" vyčítal
Šmatlán trpce.

"Chdyž ale ten Hamerníků nejní rozumnej člověk, chdyž je buřič,
nespokojenec, ke rej by nejrejš celej svět rozbil a rozkopal!
Takovým prej říkaj' socijálisti, a satanáš a socijálista to už prej
je skorem jedno!"

"Vodkáď tolenon víš?" divil se Šmatlán rozhorlenosti zeťově.
"Růža naše to zaslechla na fáře, a já taky strčil mezi lidí uši,
abych zvěděl, kerak to s betlémským Hamerníkem je, - hnedkom
se mi nelíbil, chdyž se k nám v Kamenci přidal."

"Bodejť na fáře haněli, bodejť kněži komu přáli!" počal se
Šmat1án rozohňovati. "Chtěj' jenomej, abychme pod pátou se im
plazili - samou pokoru, trpělivost nám kážou! Aby chuderoj ruku
podali - toť neé - je im pro poškleb!"

"Pantáto, takle ste nichdá nemluvil, to istotně vám ten
Hamerníků nakukal!" pravíl Zahradník zarmouceně, a Růža u kamen
utírala si zaslzené oči. Při svém mírném muži odvykla již brojení,
a faráře i "dvojctihodnou paničku" měla v opravdové úctě.
"Potřebuj u já Hamerníka - já mám ty faláře vyzkoušený!"
hněval se Šmatlán ještě prudčeji. "Cák sem málo vod nich zkusil,
celičkej život mně votrávili, - ba votrávili!"

Šmatlán složil hlavu mezi obě ruce a zatrudil se; oba manželé
mlčeli, v sednici bylo slyšeti hlasné oddychování spících. dětí.
Za chvíli Šmatlán se otřásl, vstal a pravil zeťovi ponure: "Pudeš
teda se mnou na Betlém neboli nepudeš?"