Jiří Šmatlán se stává socialistou.
(Z románu "Jiří Šmatlán.")

Nebylo týdne, aby si Šmatlán s trakařem nevyjel do Poličky;
jednou vezl dohotovený kus černohnědé "verule", kterou pak
faktor do apretu odeslal, jindy pět, šest kusů modrého barchetu
s červeným krajem, a vždy si skoro půlčtvrté jednodušky
odtamtud odnášel. V Poličce sice již tak nekvetlo tkalcovství a
plátenictví jako před čtyřiceti, padesáti lety, kdy celý okolní kraj
jen a jen tkalčil, ale stále tam bylo ještě faktorů dost, hlavně
takových, kteří dílo vesnického lidu zasílali do blízkých
německých Svitav, z nichž stávalo se veliké průmyslové středisko. Pro
Šmatlána a jeho vrstevníky byla vždycky práce, ovšem že za
mzdu přeskrovnou, od let nezměněnou. Šmat1án si se zetěm
Zahradníkem často zavdechli, že ať se tkalčí "štoff" či barchet
sebe pilněji, od svítání do večera, víc než třicet krejcarů že se
nevydělá, a to ještě aby žena špulovala - a když se odpočítá,
že den se promarní dovážením a odvážením díla, zbude dokonce
jen krejcarů pětadvacet! Kterak z toho nastřádat na daně, na
správku ve stavení, na svět1o, šatstvo a obůj - a na stravu také
třeba přidat, vždyť pole a chlív všecko nedá - již ta sůl, koření
stojí. U Zahradníků teď dělal jen jeden; Růža, když dětí přibylo,
drobotinu stále chovala, na ni šila a záplatovala, stačila jen
mužovi navíjet, kozy, drůbež obstarat a společně s ním, když bylo
třeba, práci na poli odbýt.

U Šmat1ánů ovšem dělali dva; Milča skorem ze stavení nevyšla,
stále podnůžky šlapala, "jedna - tři, dvě - čtyři, jedna - tři,
dvě - čtyři" - a člunkem házela v horečné píli. Byla stále štíhlá
jako prut, tváře skorem již špičaté, ač hezké, výrazné, jako kdysi
tatík; trápila se, že se všecky kamarádky řadou vdávají a jen o ni
že se hoch ještě nehlásil. Takhle o muzice na ostatky, o pouti,
posvícení tančila v hospodě dost s domácími a přespolními,
ale o chalupu jejich hoch ani nezavadí. Šmatlán často teskně
k dceři pohlédl, bylo mu jí líto a říkal si v duchu, to že proto
žádný k nim přiženiti se nedbá, poněvadž on jde bezohledně za
pravdou, a ti ostatní jsou lichometníci, farizej ci takoví
..Zmínil-li se ženě, že Milce let přibývá a hned rozhorleně pravila:

"Nežlivá ňáko pošpatně vdát, to rejš ať čeká, zle í domká
nejnítaková se neztratí, bude mít půl chalupy, pole romadu - taková
třá do půlstatku se dostane!" Leč Šmat1án přece pozoroval, že
Milče léta utíkají - dlouho-li a bude jí třicet - a to je pro
ženskou již povážlivý věk!