to na palici šiklo. Eště dneskom, než sem do toho našeho
kostelíčka se vybrala, sem vyšívání na čepci. hladila a šatu skládala.
Tu se, ďouče, koukni, tekne to dopadlo, cák myslíš?" Svadlena
obrátila palici, která Máně jevila dosud jen nahnědlé své
dřevěné tahy a holka viděla, jak je čepec, který přinesla i se šatou
zašlý, pomačkaný, na palici slušně natažen, jak zvonky,
karafiátky a ptáčkové vyšívaní pěkně zažloutle na stkvěle bílé půdě
vystupují, jak je šata do hlubokých umělých záhybů složena a
vzadu rovněž uměle zavázána, jak její krajkové konce se lesknou
a s každé strany palice jako křídla svislá se rozkládají.

"Jej ku, Filoménko," vyhrklo pojednou děvče, "vy to znáte
vyvíst! Vy šecko dovedete, jako pantáta Zeman u lesa, ten taky tuze
je šikovnej! Kerak to bude mámě svědčit! Ale jenomej, kerak já
to do Budislave donesu, aby se šata nepomačkala," dodalo děvče,
upadávajíc z obdivu ve strach. "Nic ty se neboj, Máňo, tekne
ti to zabalím do loktušky, šata i čepec sou naškrobeny jako kart
a kličky na loubku držej' dobře. Tuhle v čepci je dektura sešitá,
tn ať paňmáma na drdolek nastrčí, potomej í všecken ústroj na
hlavu tekne padne. Konce loktu šky sešij u nítej' a ty, holka,
vopatrne ich nes, ináč šecko se pocuchá."

Filoménka rozestřela tenkou starou loktušku, opatrně oběma
rukama ústroj naškrobený s palice sendala a na loktušku položila.
Pak utrhla s klubka nit, u okénka ji navlékla a sebravši všecky
čtyři cípky loktušky, hbitě je zašila. Máňa dívala se mlčky a velmi
pozorně na počínání si švadlenino a v duchu zase pro její
dovednost, rovnou dovednosti Zemanově, ji velebila. Filoménka však
mezi prací hovor navazovala. "Toť, že to paňmáme tekne svědčit
bude! Je ženská svetu podobná, třicítku by í žádnej nehádal! Toť
bude svarba asi! Kdák svarebníci asi vyjedou? Taky bych se do
toho božího kostelíčka na Mladočov poďvala, budu-li nýt kdy!"
Máňa na švadlenku udiveně koukla. "lejku, Filoménko, dyť svarba
do Proseče pojede, cák nevíte?" Filoménka chvilku přemýšlela
a pak se zamračila. "Nezpomela sem, že je to tam u vašich v
Budislave samej helvit. Ale tvoje máma přecej je katoličkou, cokrát
sem i o službách božích shlídla, kerak to, že s nima, s
Krčmárovejma a Blažkovejma, přinde do přátelstva?"

Máňa se zapálila, viděla, že je Filoménka nějak rozbručena, i byla
by ji ráda usmířila. "To pantáta náš je evandělík, Blažka
statt:ckýho, co se vod nich Helenka vdává, bratr; ale my holky, Kačka
a já, sme katoličky po mámě, Filoménko!" Svadlena pousmála se
horlivosti dívčině. "Enu, jakáž pomoc, svardu neuhlídám a taky
dálej živa budu! Ale teďkomejc běž, holka, abys byla dom.
S kopce líp se tode pude, než semka. Tekne paňmámu vaši
zka
29