převši si hlavu o výplň okenní, dívala se blouznivě dolů do
Ferdinandovy třídy a vpíjela omamnou krásu výjevu, který celý
národ zahrál svorně, sobě na radost a pýchu, nepřátelům a
cizincům na svědectví své síly neudolané. Ohlušující jásot ozýval se
z řad na ulicích a tribunách, šátky a klobouky máváno, s oken
snášelo se kvítí. Pochody hudebních sborů, jež kráčely před
jednotlivými oddíly průvodu, elektrisovaly každého. Vždy bohatěji
rozvinoval se skvoucí pás, vinoucí se blíže k tajemnému staveništi;
minula statečná banderia v malebných úborech, společenstva:
řezníci se svými hlasateli na koních v starobylém kroji, zeleně
odění sladovníci, typografové, již vezli si na podiu tiskařský stroj
a rozdávali mezi davy básně slavnostní, Sokolové, mezi nimiž
Sokol velimský ve svých opeřených kloboucích smělého tvaru
vypadal jako jízdní četa revolucionářů a konečně, srdce Idino se
zachvělo nesmírným blahem - junní praporečníci se studentskou
zástavou, přední čestná stráž akademická ve švédských kloboucích
s rapíry, a mezi ní, její hrdina, o jehož výmluvnosti, odvaze dnes
znovu se dozvěděla - student Kovář. Zapomněla náhle
pozorovati podrobnosti průvodu a viděla jen, jak pěkně mu sluší
krajkový límec, jak zajímavě stíní široký klobouk světlou jeho kštici
a bledou tvář, jak pyšně si vykračuje jako statečný hrdina!
Vzhlédl, ale dívenka. se odklonila, aby jí nespatřil, jak horoucně
sleduje jeho zjev.

Až když zašel, počítala nekonečné řady studentů, z nichž byli
skorem všichni v "přemyslovkách", čapkách z tmavého aksamitu
různých barev, s lemováním vpředu rozpolceným a s pérem.
Konečně přidali se i přední hodnostáři i dámy družičky a
pěvkyně k průvodu, čarovný pás dostihl svého konce a otočil se
všecken kolem prostoru, kolem zpívající řeky, která právě též
obrážela všecken skvoucí slunný jas, všecku zářivou modř
nezkalené klenby. Jásot ustal, zavládlo ticho tajemné, všecka srdce
se chvěla pohnutím a bila hlasitě; od staveniště bylo slyšeti
slavnostní sbor, pak umlklo vše, a jen jednotlivá slova a později
i údery zaznívaly do nejbližšího okolí. To mluvena slova obsažná,
hluboká a vzletná, to tlumočen význam velikého svátku dnešního
a tlumočen význam toho, který si jej způsobil - věrného,
nadšeného, hrdinného českého lidu. Až pak, když bylo ticho nejhlubší,
náhle jako velebná bouře, vše unášející, zaburácel z tisíců hrdel
mohutný zpěv "Kde domov můj". I zaplakaly oči, které dávno
slz nepoznaly - ejhle nový, svatý, požehnaný den zbratření,
vzkříšení I

Naše společnost sešla na balkon, aby podívala se ještě na
zajímavý rozchod sta spolků a sborů, jež se průvodu byly zúčastnily.