v nepřetržité, ale potrhané pásmo chlapeckých neb
jinošských vzpomínek na subtilně rozkošnické sensace tělesné
erotiky, sem tam s labužnickými vzněty estetickými.

Na kterou z obou cest, inte/{rálně epickou, či lyrickou,
se obrátí česká výpravná próza zítra, na kterou pozítří?
Nikdy se nedál její vývoj, dnes teprve stoletý, směrem
jediným, a právě za požehnaných dob jejího rozkvětu
potýkaly se protilehlé zásady, zvou ce k sobě spisovatele
podle lidského temperamentu i podle uměleckých sklonů.
V křížení směrů, v jejich zápase, v jejich vyrovnávání
záležel vždy pokrok českého románu a české povídky, jež
chtěly býti netoliko zábavou a kronikářským zrcadlením
svého národa, nýbrž zároveň vybavováním jeho skrytých
duchovních sil a pravdivým or/{ánem jeho svědomí.

Arne Novák.

95