současných prosaiků, na něž kriminální román detektivní
příběh a filmové libreto měly pronikavý vliv, jenž musí
býti uvědomělým úsilím teprve překonán. Prozatím
soustředil životný, ba druhdy přímo živelný Vachek sice
energie na látku, udivující svou brutální novostí; v tom všem
jde jeho stopami řízně parodistický Jan G r mel a.
Mezi ostatními populisty, na něž značně působily počátky
Vančurovy, upoutal K are I N o v Ý svěžestí postřehů ze
světa malých lidí, chystajících se opustiti skromničké
závětří dělné a bezejmenné chudoby a uhájiti si místečko
při hostině života a spravedlnosti; sporou a jadrnou
realistickou kresbu proletářských typů doprovází u něho
stejně jako v pevných záznamech Jan a P e j r a, citová
melodie živé účasti.

Básníci, na něž přítomná chvíle vložila odpovědnost za
umělecké osudy české prózy výpravné nespokojují se
nikterak s nálezy a objevy látkovými, nýbrž usilují námět
sebe kypivější ovládnouti pevnou formou a vtisknouti
mu při tom nesmazatelnou pečeť své osobnosti. Již
u bratří Čapků a jejich antipoda Durycha, hlavně v jejich
raných pracích byla patrna stále bdělá přítomnost
myslivého a zkumného subjektivismu, který se pod každým
námětem snaží dobrati buď mechanické osnovy, nebo
naopak podvědomého, tajemného prazákladu, budícího
úžas, hrůzu, pokoru. Této metody. která obdobou k
současným zjevům výtvarnickým bývala nazývána
slovesným kubismem, se věrně přidržuje R i cha r d W e
ine r, vášnivý sebeanalytik. Od vstupní knihy rozryvných
a mučivých záznamů válečných úpí z jeho odstíněné a
kultivované prózy, jen výjimečně zpředmětnělé, zároveň
citová a mravní touha překonati tíhu vlastního já
pokorným oddáním se prosté a zdravé, dětinské a naivní
posJ)olitosti, jež zná oceniti a okusiti půvab přirozených
životních darů. Na tomto stupni spočinul Weinerovi
příbuzný prosaik M i r o s I a v R u t t e, vězněný kdysi v
žaláři úpadkového psychismu a na to v soumračné cele
rozpolceného jáství. Ale pro Weinera jest ono 1:ykoupení
jenom přechodné a částečné, takže se neodvratně
opa
88