iivelný. jsouc opravdu naivní básnířkou v Roethovském
.myslu slova a to v oné podobě. jakou typu vtiskla u nás
sama B. Němcová. V románech M. Majerové. mezi
nimiposlední jest sotva náhodou utopickým viděním
budoucnosti. se prodírá na povrch nová síla životodárná, kdežto
v dílech B. Benešové usiluje o sebeobrodu starý, sám
sebou nejistý svět, jehož neodvratný rozklad a hrozící
konec dovozují knihy A. M. Tilschové. Takto v tvorbě
současných tří spisovatelek, různorodých původem i
názorem, zápasí a vyrovnávají se tři oblasti, ovládané
mocnými duchovými silami.

B o žen a B e n e š o v á vstoupila do literatury pozdě,
pevně a zrale, a již její první povídky odhalily stejnou
pronikavost dušezpytnou, jako zájem o morální otázky;
deterministicky domyšlený výklad povah a osudů ze
zvláštního prostředí malých měst v moravském závětří
byl přínosem zvláště pozoruhodným. Mohlo-li se zdáti, že
ústřední téma raných svých prací, výchovu mladé ženy
k životní zralosti citovou desilusí převzala od své
milované učitelky R. Svobodové, bylo přece již od začátku
patrno, jak samostatně a s jakou mužností dovede pad
tesknými a krutými příběhy ženských srdcí odhadnouti tra·
gickou ironii života vůbec. Ač se zde všude stavěla ke
skutečnosti nejen analyticky a kriticky, ale přímo
nedůvěřivě a zhrdavě, bylo při jejím hluboce etickém
založení patrno, že nemíní setrvati při bolestné nel{aci, někdy
blízké přímo pesimismu. Již její první román, osnovy
přísně skladebné při veškerém bohatství postav
rozestavených dialekticky do folií a protikladů, byl oslavou
mravního růstu od uměleckého i erotického sobectví k
mužnosti nadosobní a obětavé, a oba hlavní hrdinové,
umělec a lidumil, ozřejmovali zároveň hromadnou duši
jihomoravského domova básnířčina. V nedokončené
posud románové triloi{ii autorčině přiřčen malým městům
jižní Moravy, doplněným ovšem složitější realitou
pražskou, úkol vyšší: mají typicky zosobňovati domácí odboj,
válečný přerod a politický převrat za nejzávažnějšího
čtyřletí našich dějin novodobých a jejich synové i dcery

12