se blíží někdy se zbystřenými smysly impresionistického
umělce, jindy s analytickou chápavostí deterministy,
vzdělaného v přírodních vědách, nejčastěji s prostotou
venkovana, který ví, že jako obilí neb strom roste i
člověk z půdy, aby ji vzdělával, kypřil, sklízel a nakonec
odkázal potomkům, zmrvě ji svými kostmi - tím se
Svoboda tak výrazně liší od svých městských a měšťáckých
soudruhů. Přírodní zákonný a smírný doprovod k osudu
člověka dodává jeho mnohým povídkám a románům
básnického půvabu; Svobodovy lesní interieury, procházky
luhy a háji, návraty do šumných údolí a kvetoucích úvalů
náleží ke skvostzim impresionistické prózy české.

Avšak patriarchální selství, ulpívající po celý život na
rodné půdě, nemohlo se jeviti stavem typickým pro naši
společnost mladému realistovi, který vstupoval na
veřejnost v době, kdy se národní obrození počalo
dokonávati hospodářsky, kdy se probouzel mladý český
kapitalismus a kdy technický ruch všeho druhu se jal vnikati do
domácího života. F. X. Svoboda se stal romanopiscem
měšťanství, hlavně pražského, stále obnovovaného a ob·
čerstvovaného z venkova a prodělávajícího při tomto pře·
chodu nejenom rozkvět, nýbrž zároveň krisi zdraví a
mravnosti. S klidnou láskou ke skutečnosti snesl mnoho
dokumentzi tohoto otřesu a zhustil je v typy, z nichž žen·
ské jsou obestřeny lyrismem někdy melancholickým,
jindy okouzlivě šibalským. S podrobností dušezpytných roz·
borů a s přesností deterministického výkladu vysledoval
příčiny, podmínky, složky společenského dění, pod nímž
jeho selsky myslící hlava shledávala obecné zákony
sociolo{{ické a etické. Nestanul však nad těmito zjevy, nad
krisí pravdivosti i nad tra/{ikomedií sebevražedného
rozkošnictví, nad náhlým procitnutím svědomí na dlouho
uspaného i nad zoufalými rozpaky donjuanství, se
lhostejností přírodozpytce a s klidem soudce, nýbrž
zdůrazňoval vždy svou jasnou etickou víru v člověka, který roste
utrpením, očisťuje se poznáním viny, prospívá vývoji
obětí osobního štěstí. Svobodův evoluční optimismus,
mravně prožitý a zpravidla souběžný s jeho lyrickým kul·

41