působil tak mocně v 70. letech na rozvoj domácí
novelistiky, ale v desetiletí následujícím zůstával nepovšimnut,
zasáhl právě v době své smrti mladší vyprávěče novým.
silným vlivem. Dvě jména pozdních N erudovců náleží do
této souvislosti jenom menším dílem své slovesné
produkce: kritik G u s t a v Jar o š a básník J. S.
Macha r, oba sotva odlučitelní od dějin českého realismu,
oba autokriticky obrácení jenom k drobným formám
epické prózy. Mužně hutné /if{urkářství obou,
doprovázené účastí bez sentimentality a často též ironií satirické
příchuti, navazovalo přímo na metodu Nerudových
arabesek; významnější jest, jak se J. S. Machar žákovsky
připial k N erudovi v slovesných druzích, podřízených
službě novinářské, ve feuilletonu, cestopisu, invektivě,
které ani u mistra ani u učně nezůstaly beze vlivu na
formu jejich prózy výpravné.

Když se při Nerudově skonu orf{án mladé školy literární
"Světozor" nadšeně a nezcela bez hrotu proti skupině
"Lumíra" přihlásil pod prapor mrtvého vůdce, citoval se
souhlasem různé jeho zásady, zvláště také výrok z "Krátkých
Les Confessions", stavějící reálný popis života proti jeho
idealisaci. Ale hned následující vyznání Nerudovo:
"Dlouhý román nedovedl bych nikdy napsat, ani špatný dlouhý
ne" se mladým realistům nelíbilo, ba naopak bylo jim
docela proti mysli, nemělit vyšší ctižádosti než právě
rozměrný román společenský. Není vyloučeno, že se
budou čtenáři vraceti se zalíbením k sytým továrním obráz·
kům a vtipným pohledům do rodin z pera Šimáčkova, k
půvabným a rozmarným drobnokresbám Vikové·Kuně·
tické, k impresionistickým výsekům lidového života
uprostřed přírody, do nichž s prudkého štětce Viléma
Mrštíka skanulo tolik slunce a záře, k Merhautovým
traf{icky vyhroceným výjevům ze živoření brněnských
proletářů osudu i povahy, až ulehne důstojný prach
zapomenutí na jejich dávno nečtené náročné romány. Avšak
s tím by tito spisovatelé nebyli nikterak spokojeni,
pokládajíce své drobnější práce za pouhé dodatky k životnímu
dílu, kterým uskutečňovali své poslání: popsati a
vylo
42