kresby. Odtud vyvážil V á c I a v Š tec h, zprvu nzný
satirik, později shovívavý bard středočeských
Kocourkovů, právě prodělávajících horečku Rriinderství, látku
pro nejlepší ze svých románových kronik. Zde K are I
L e {{ e r, realista velmi důsledný, spolehlivý a občas
plochý, nacházel na základě intensivního prožití hořké i
marné romány vyplýtvaných snah, pobloudilých vášní a
nezdařilých životních pokusů, o nichž vyprávěl do široka,
ale s ironickým pošklebkem vědoucího psycholo{{a. Tu
se o {{eneraci později, ale na témže vývojovém stupni
průpravného Renrového realismu, usadil J o s e f J a 0
hod a, nevyčerpatelný fi{{urkář, přímo virtuosní v dia·
IORických projevech svých popelavě přízemních
maloměšfáčků i venkovánků, zručně a rychle řezaných ze
sukovitého dřeva domácího růstu.

Někteří z pěstitelů realistického Renru povídkového
těkali sem a tam, až se zachytili té oné speciality, v níž se
jim zalíbilo a kterou se pak snažili plně využitkovati;
byly to spíše látkové objevy než slovesné výboje. Hned
ironický, hned sentimentální B o h d a n K a min s k Ý
zpracoval vervně několik motivů ze srážek pražské
umělecké bohémy se sytými jilistry a osobivými mecenáši.
K are I Č e r v i n k a, i v próze odstíněný malíř lesů a
pasek, se vedle soudcovské satiry soustředil na vážné i
rozmarné letopisy mysliven, ale slevoval postupně s
původního dušezpytného úsilí ve prospěch lehké zábavy
čtenářské. F ran taŽ u pan, vedle Šípka nejjadrnější
stylista literárního stolokruhu H errmannova, odkryl sám
v sobě umělce pod plytkým humoristou teprve, když se
vzpomínkově vrátil k půdě svého podbrdského domova,
aby jeho kořennou vůni, lidové zdraví, přirozený vtip
zosobil v rozkošné fiRurce chlapeckého nezbedy, který
se stává vděčným středem cyklického podání.

Většina těchto mistrů realistického Renru ovládala
bezpečně drobnou povídku, af dějově soustředěnou, af ostře
povaho kresebnou, ale stála bezradně před jakoukoliv
skladbou rozměrnější; opakovalo se tu nerudovské sta·
dium české prózy výpravné. Skutečně Jan Neruda, který

41