na kultuře západní, hlavně {{ermánské, objevila si "nej·
východnější Čechy" a jejich rázovitý lid značně pozdě,
když vnitřně překonala přecitlivělý subjektivismus
výrazně ženský, když ji náklonnost historická zaujala pro
náboženskou reformaci a její dozvuky i dohasínání v lidu
a když se s tímto lidem důvěrně seznámila odborným stu·
diem národopisným. Ač Holeček i Nováková vstoupili do
literatury teprve, když vlastní tvůrčí dílo školy "Ruchu"
bylo již dovršeno, náleží k jeho stoupencům nejvěrnějším
a podložili i realistické strany své lidové psycholof{ie a
svých lidových letopisů myšlenkami, vyváženými po ru·
chovsku z ideového odkazu vlastenecké romantiky.
Podivovali se hrdinství, Holeček spíše hromadnému, Nová·
ková individuálnímu; kořili se reformačním hodnotám
národní minulosti a shledávali jejich pokračování v myš.
lenkovém životě lidovém; sedláka, věrného půdě i tra·
dici, považovali za osobnění české duše a za pravého no·
sitele dějin; Holeček nadto zdůrazňoval silně slovanskou
složku v duchovém vývoji našem a stavěl na odiv sebe·
vědomý demokratismus.

Avšak podle umělecké metody byl kypivý epik mohutné
výrazné linie, pohřešující zpravidla komposičního zvlád·
nutí, realismu mnohem více vzdálen než dušezpytná mi·
stryně soustředěného podání. Josef Holeček postupoval
vždy deduktivně jako apriorista, který základní téze o
spasitelském poslání silného křesťana·sedláka dovozoval
dějem uměle a mnohdy i násilně vykombinovaným a své
skladné typy selství tvořivého i sebeničivého
rozestavoval podle dialektické potřeby. Jsa básníkem až živelného
kouzla přírodního a znaje všecky formy života i cítění
svých krajanů a to z doby kulturní zachovalosti až ke ko·
řenům, vzbuzoval ve své širé kronice neodolatelnou ilusi
skutečnosti i tam, kde ústřední nábožensko·hrdinský typ
působil na soudné čtenáře myšlenkovou vyumělkovaností
a kde vůdčí protišlechtická tendence, prováděná s radio
kalismem až naivním, vzbuzovala nedůvěru přímočarým
postupem, hodným spíše publicisty než epického znalce
a oslavovatele skutečnosti. Holečkovo hlavní dílo životní,

35