k manii, určovaných pohlavím, stavem a dobou; pes to
dramatické a věta úsečně sevřená vyjadřují u něho zpra·
vidla nesložité hnutí primitivních duší, ovládaných ne·
z/croceným tělesenstvím. Winter byl kreslíř, který
dodatečně a to často pastosně nanášel barvy; neodvažoval se
rozsáhlých komposicí, ale prokresloval menší obrazové
prostory co nejintensivněji; uměl své figury, zřídka kdy
nadprůměrné, postaviti plně do příslušného prostředí.
Nepodával ani děl úchvatných ani povznášejících, avšak
sytá a spolehlivá archaičnost jeho podání vzbuzuje tako·
vou ilusi minulosti, že s ním nemůže soutěžiti nižádný
z jeho vrstevníků.

Nebylo by omylem, kdyby mezi malíři lidového bytu a
vykladači lidové duše z pomezí pozdní romantiky a
raného realismu přiřkl někdo zvláště významné místo
Aloisu Jiráskovi. který .~e uvedl knihou hálkovských
povídek o venkovských typech, dosáhl mistrovství
národopisně vyzbrojenými obrazy ze selských vzpour minulosti,
objasňoval až do nepatrnÝch podrobností. kterak obro·
zenské hnutí vyrůstalo z vlasových kořínků v lidové mysli
po dědinách i městečkách; nezapomeňme ani, že stále
občerstvoval svůj jazyk ze zdroiů lidové mluvy. Také
v tom, věrný syn své doby, podléhal časovému proudění,
které se za ruchovské periody opětovně vracelo k
pramenům. uvolněným za národního probuzení: kult
vesnického lidu jakožto nositele národní svébytnosti, myšlenko.
"ého i tvarového svérázu a v neposlední řadě i souvislosti
s kmenovou duší slovanskou převzat byl z nauk roman·
tických a zvolna vybavován studiem národopisnÝm. které
v literatuře posloužilo postupu realismu a ve vědě posléze
pů.~obením srovnávacího kriticismu podvrátilo myšlen.
kové základy romantické idealisace.

To, čemu na západě Heyduk, Sládek, Čech dávali v
poesivÝraz tak nadšený, neuvědomuiíce si ani. že jejich
pokrok"ové tendence sociálně politické jsou vlastně v rozporu
s touto oslavou konservativních forem starobylého stavu
agrárního, bylo na východě ústřední otázkou úvah
teoretických, jejichž jilologičtí, etnoprajičtí a estetičtí hlasa·

29