stále citlivé porozumění. Avšak slovesný umělec se v něm souběžně nevyvíjel, a byly to většinou staré sudy pod re· zivějící obručí přežilého dobrodružného romantismu. do nichž ještě v XX. století Nerudův přímý žák a Čechův věrný vyznavač a spolupracovník lil nové víno. Románové výsledky těchto životních podmínek byly ovšem různé, a dlouho si čtenářstvo i kritika cenily u všech hlavně jejich novou kořist látkovou. Ale Pfle~er znamená v českém románě více než objev továrního děl· nictva i s jeho obranným povstáním a než typolo~ické za· chycení politického revolucionáře, ozářeného pableskem svatodušních dnů. který hyne uprostřed reakce; senti· mentální román svéživotopisný dovedl prohloubiti duše· zpytně a byl z nejprvnějších u nás, kdo vášeň milostného oblouzení a rozčarování skutečně analysovali. Arbes s bezohlednou přímostí a únavnou rozvláčností sobě vlastní neodhalil v českém románě jenom pražskou periferii, pracuiícího a revoltujícího proletáře, technického i vě· deckého vynálezce v tvořivém napětí, dobrodruha umě· lecké ilu.,e. posedlého chimérou a proná.~ledovaného "(JO· měry pobuřující kasuistiku policejní zvůle a kriminálního omylu - ještě zaiímavější než tyto náměty jest Arbe· sovo slovesné řešení. Veškeru tuto romantiku všedního života rozptyluje důsledný vědecký determinista studenou rozumovou analysou, již povyšuje na inspiraci své tvorby a na metod'l své románové stavby, důmyslně zkombinované a pečlivě pro počítané. Ne bez cynismu řeší takto hádanky skutečnosti a nroniká k paradoxu života, na "(Johled tak romanticky záhadného a vlrrstně tak dě· si"ě mechanického. Pro tuto koncepci. na"lňu;ící idealis· tickv svět českv nptaienvm úžasem a snad i pohoršením, vytváří Arbes osobitou formu romaneta: ta se, i s iinými ohlaw podnětného svého iniciátora, vrátí o dvě ~enerace pozd~;i ft "(Jro.