ké tvořivosti, a tak zbyly po něm vlastně jenom podněty
látkové: zájem o malebnou Prahu z pozdní renesance a
vrcholného baroka a smysl pro šumivé kouzlo umělecké
bohémy. Politický dobrodruh temného svědomí, Karel
Sabina. se probil od křiklavé prózy epif{onsky máchovské
k mladoněmeckým odpůrcům romantismu, usilujícím o
tendenční román ze soudobé společnosti a napodobil i
zde otrocky, a to nejen sociální problematiku všeho
druhu a nekonečné rozpravy o všemožných otázkách
časových, ale i neuvěřitelné zápletky rodinné a rodové,
hustou a nepřehlednou síť intrik a úkladů a pohříchu také
jazyk zběžný, nebásnický, frazovitÝ. Na cestách
Kolarovy a Sabinovy prózy se octli později vedle Arbesa také
Pflef{er a Stašek, vesměs vyznavači sociální problematiky
v románě na pohled realistickém; chyby oněch
předchůdců je odstrašovaly, nutíce je, aby zrůdnost dějové
obraznosti drželi na uzdě opravdu realistickým pozorováním
úseku reality, intensivně prožitého.

Mocný vzestup v české próze výpravné, souměřitelný s
uměleckým činem Máchovým, znamená teprve osobnost,
jejíž etos ukazuje vlastně nazpět k hodnotám domácí
romantiky: II o žen a Něm c o v á, přítelkyně
Celakovského a Erbenova, vytvoří od sklonku 40. do počátku
60. let z romantického studia a kultu venkovského lidu
a venkovské přírody svézákonný obraz vyšší skutečnosti,
než jaké se může dobrati popisný národopisec neb
analytický realista. V období, na jehož úsvitě sociální
politikové čeští postavili osvobození selského stavu v popř(~dí
svého revolučního prOf{ramu, konali také naši spisovatelé
pro pracujícího a milujícího, bloudícího a obětujícího se
venkovana dílo osvobozovací: jihočeský kněz Fr a n
tiš e k P r a v d a, prostý a jímavý mistr jadrné
povahokresby, blížil se k němu jako křesťanský vychovatel,
brněnský novinář Leo pol d Han s man n s maskou
hanáckého sedláka Antoše Dohnala jako naivní
naturalista lidopisných záměrů, B. Němcová však jako básnířka.
Radostný svět kvetoucí přírody a starodávného lidového
bytu, k němuž přistupovala s bystrým okem a s horoucím

10