(s přísným soudem o hodnotě děl Máchových). Jan
Máchal: O českém románu novověkém. V Praze 1902
(o Máchově próse, hlavně hístorícké). Jaroslav Vlček:

Několík kapitolek z dějín naší poesie. V Praze 1898
(o Máchově byronismu a hodnotě "Máje"). Jaroslav
Vrchlický: Česká poesie XIX. věku. Díl I. V Praze 1897.
(výrazná charakteristika Máchova s hledíska
novoromantického a formalístního). Do první řady náleží spís Josefa
Durdíka: O poesií a povaze lorda Byrona, 1. vydání
v Praze 1870, jenž Máchy se dotýká síce jen letmo, ale
apodiktičností svých tvrzení uvedl názor o závíslostí
Máchově na Byronoví pro dlouhou dobu na nesprávné cesty.
Ještě dále tímto směrem zašel v odborné své monografíi
Maryan Zdziechowski: Karel Hynek Mácha a byronísm
český. Přel. Jan Voborník V Jíčíně 1895. V poslední
době však se zjev Máchův staví do nového světla a poměr
jeho k Byronoví analysuje se novým, spravedlívějším
způsobem. Tak provodil Václav Flajšhans svůj jubilejní,
diplomatický otísk "Máje" zajímavou studií,
charakterísující Máchu nově jako umělce slova (v Praze 1905); tak
věnoval Jindfich Vodák pří příležitostí 70. výročí vydání
"Máje" básníkovi orígínální sxnthetickou, ač jen skrovně
dokumentovanou studií (v "Case" 1905, č. 152 a n.).
Po mnohé stránce těmto pracím jest příbuzna kniha Jana
Vobornlka: Karel Hynek Mácha, v Praze 1907, jež
zvláště bedlivě a šťastně vyšetřuje vlivy české i zahra·
nični poesie na poesii Máchovu a podrobně vykládá
Máchovu lyriku; ze všech dosavadních prací spis Voborníkův
stojí skutečné vědecké monografii nejblíže.

XLVII