namnoze tendenci obrannou. Ze spisů těch nejobsažnější
je studíe povahopisná Kare! Hynek Mácha, v Praze
1886; úhrnný přehled svých studil o životopisu Máchově
podal Arbes posléze v Ottově Slovníku naučném sv. XV!.,
str. 621-625. Z drobnějších příspěvků Arbesových
důležitější jsou: Poslední okamžiky Máchovy (Lumir 1877);
Máchovo tajemstvi (Růžičkovy Rozhledy literárni 1886);
Máchova Lori (Hlas Národa 1886, dne 2. května); K. Mácha
jako herec (Květy 1898); Dopisy Máchovy (Naše Doba
1898). Z ostatnich stati, jež objasňuji jednotlivé stránky
Máchovy povahy i jednotlivá obdob i jeho života, dlužno
zvláště uvésti tyto: Josef Cvrček: Vzpominky na K. H.
Máchu. V Benešově 1901 (pro milostnou episodu s Marií
Štechovou). Bolena Hindlovd: Vzpomínka na K. H. Máchu
(Lumír 1907; pro poznání přátel·Máchových). R. J.
Kronbauer: K. H. Mácha, jeho denníky z let 1833-1835
a jeho obrazy českých hradů. (Máj 1904; pro Máchovu
rytířskou romantiku.) Ludvík Kuba: K. H. Mácha
skladatelem. (Květy 1904; s ukázkamí skladeb Máchových
a s cennými jednotlivostmi pro poznání Máchova nadání
i smyslu hudebního.) J. L. Turnovský: Máchova Lori.
(Světozor 1886; sleduje osudy Máchovy milenky až za
hrob básníkilV.) Ostatní, méně významnou literaturu
žívotopísnou cituje Arbes v Ottově Slovníku a doplňuje Voborník
ve své knize; mezi touto líteraturou uvádějí se namnoze
i vzpomínky Máchových současníkilv.

Velké monografie, která by, ovládajíc kriticky veškerý
materiál, syntheticky líčila a oceňovala celý zjev Máchův
v ovzduší doby i v souvislosti s literaturou domácí í cizí,
posud nemáme. Dosavadní literárně historícké studie
o Máchovi buď vyšetřují jeho poměr k Byronovi nebo ličí
jednotlivé stránky jeho tvorby. Do druhé řady náležej i
mimo jiné tyto významnější práce: Jaroslav Kamper:

České drama v letech 1821-1848. (Literatura česká XIX. stol.
Díl lL, str. 375.) V Praze 1903 (o dramatických fragmentech
Máchových). Týl: Karel Hynek Mácha (Literatura česká
XIX. stol. Díl III., část 1., str. 1-35.) V Praze 1905

XLVI