Máchův důvěrný a něžný poměr k vlastni matce; studium
se měnilo ve výlučný prostředek k rychlému dosaženi
existence pro sebe, dítě i matku jeho; plachý stud i
erotický zmatek plenil srdce básnikovo.

V dubnu, po neobyčejných svizelích s tiskařem,
censorem a vlastním přisným svědomim, vyšel .Máj", jehož
úspěch měl býti vysvobozením ze všednich svizelů: ale
geniální odvaha novotářova narazila na nepřekonatelný
odpor líterárnich konservativcův i tradicionalistů, kteři ve
vzácné shodě ústy J. Sl. Tomíčka, J. K. Tyla a J. K.
Chmelenského odsoudili báseň, básníka, jeho směr, jeho
umění, jeho myšlení. Stupeň nepochopení, zmatenost
kritického hlediska, jalovost důvodů, mijeni základních
problém II básně - to vše svědčílo, že soudcové dneška
marně se snaži odmítnouti dilo zítřka, a že básník, jdoucí
proti své době, musi čekati na svůj čas. Než tato útěcha
metafysická jen velmi málo posilovala básnika, který prožíval
všecka muka časnosti. V Litoměřicích záhy octl se v
hmotných nesnázích, jež oddalovaly provedeni pevného
předsevzetí, že se s Lorou ožení. Počátkem řijna porodila milenka
syna Ludvíčka, jehož při chod Mácha uvítal podivnou směsi
otcovské radosti, erotického žalu, vědomi vlastního utrpeni
a pevných životnich záměrů. Opětovné pěši cesty do
Prahy, spojené s připravami k sňatku, posilovaly tento
rozrušený stav duševni.

Večer 20. řijna 1836 v přemrštěné obětavosti se Mácha
činně účastnil hašeni při požáru stodol litoměřických.
Záhy potom se rozstonal, a ve čtrnácti dnech duševní
úzkosti o dítě i fysického strádání podlehl Mácha zánětu
plic dne 5. listopadu. V lístech zachovalo se nám
ně
XLllI