zkoušky, mohl pracovati v některé pražské advokátni
kanceláří, jak nejlepší přátelé mu radili. Ale tehdy, roku
1836, se mu tato cesta zdála zdlouhavou a nejistou; puzen
jsa trapnými důvěrnými vztahy a závazky, hledal okamžité,
třeba skrovné a nevhodné postavení, které by jej živilo.
Proto v září 1836 odešel pěšky do Litoměřic, aby tam
jako amanuensis vstoupil do kanceláře justiciára Ourase
čili Oůraza.

Láska k Loře Šomkové byla mu v té době přímo
kletbou. llIuse prvního opojení klesly záhy; láska
přepodobňující milenku v Mignon nebo v krásku "byronskou",
proměnila se v lhostejné odcizení; povrchní, koketní duše
Lořina nemohla básníkovi dáti nic než muka nedůvěry,
podezíravosti, žárlivosti. Snažil se prchnouti od divky,
s níž trvalý styk znamenal jen postupné rozčarování;
snažil se zapomenouti obraz i jméno té, kterou v
okamžicích nejvyššího vzrušeni nenáviděl; přátelé, lektura,
cesty měly jej odpoutati od nespolehlivé a vrtkavé milenky.
Ale sličný zjev Lořin znovu vábil básníka do chudé
domácnosti knihaře Šomka, třeba že rodina milenčina
způsobovala Máchovi mnoho nesnází a nepříjemností a třeba
že naopak rodiče básníkovi na jeho milenku žehrali.
Milenka, jež nikdy nedovedla básníkovi dáti své duše, dala
mu své tělo - ---c a zoufalý vášnivec zároveň s rozkoší
požitku proži val hrůzu podezření, že Lori nepřichází do
jeho náručí nedotčena, ba že se o ni stále děli s jinými.
Jaro 1836 bylo černou dobou krutého utrpení básníkova:
dítě, jež mělo se Loře naroditi, pronásledovalo Máchovu
mysl příšerami žárlivých nejistot i hmotných starostí;
Lořin stav vzněcoval stálé rozpory s jejími rodiči i uvolňoval

XLlI